Tokijský ghúl 13

Vybrala jsem si vůbec někdy správně? Kéž bych si mohla naposled dát kafe! Dalších jedenáct sešitů v jednom svazku. Nutno dodat, že již v předposledním svazku. Vše se schyluje do finále. Inspektoři jsou čím dál blíže Sově a možná je to předzvěst konce Anteiku. Ale nepředbíhejme, ještě se stane mnoho událostí, které zamíchají kartami. Zde najdete sešity #122 až #132. Citát: Drtím mravenečky. Big madame z prvního příběhu #122 nazvaného „Zlatá rolnička“ je fakt hustá. Šel z ní strach. A byla i tak nějak šíleně nakreslená. Rovnováha se hroutí, inspektoři chystají velký boj. Dokonce píší i rozlučné dopisy a závěti. Schyluje se k masakru. Bude opět tak krvavý, jako ten před deseti lety? Malá ochutnávka: Brát si je špatné bez výjimky. A my přitom pořád jen bereme, už od chvíle, kdy přijdeme na svět. Bereme jiným jídlo, dokonce i vlastní rodině. Bereme si, vraždíme a zabíjíme jen abychom přežili. Život...život je sám o sobě zlo. Vršíme jeden hřích za druhým. Uvědomuju si, že jsem zlo. A vy to také víte. No tak mě pojďte zabít! Malá ochutnávka je ze sešitu #126 z příběhu nazvaném „Prvotní hřích“. Tento sešit má ještě jednu zvláštnost. Je nádherně nakreslený a najdete tam pár krásných jednostránkových kreseb. Je to nejlepší sešit ve svazku. Citát: Jsem tuhej, pohřeb nechci. Ve 20. tém okrsku to vře, bitva vrcholí, nikdo netuší, jak to dopadne. Tento svazek se povedl a určitě na tom má velký podíl hlavně to, že už se blíží konec. Při čtení jsem poslouchal Cellar Darling a jejich studiové album This is The Sound z roku 2017. Ale nebyla to moc dobrá volba. Zpěvačka Anna Murphy dost kňourá a hudba je uspávací.

Tenhle díl se mi hodně líbil. Byl plný akce, napětí a tvrdých bojů - konečně se to zase někam posunulo - blížíme se do finále a tento díl je předzvěstí něčeho velkého, což se mi líbilo na tomto díle asi nejvíc. Díl 13 patří rozhodně mezi to lepší v této sérii. :-)