Tokijský ghúl 4

Ty brambory chutnaj jako ztvrdlá křída...! A cibule křupe jako hmyzí křídla! Omáčka chutná jako špinavá voda..... Co je to sakra za příchuť. Kaneki a další jeho extempore s jídlem a to jídlo tady jí dobrovolně, ale nevydržel. S příchodem staronového ghúla zvaného „Labužník“ se série posouvá do dalšího levelu. Není nic tak vzrušujícího a dojemného jako odevzdat se zcela do rukou autora a kráčet jeho světem. Hlavně když si přečtete, co se stane, když se zkříží (sexem) ghúl s člověkem. Jak dopadne embryo u ghúlky a nebo jak skončí plod v těle lidské ženy. To vše je ještě krásně a výstižně nakresleno. Fakt nekecám. A jako třešnička na vrcholu dortu přichází kapitoly 037 a 038 nazvané jednoduše „Večeře“ a „Porcování“. Poprvé, kdy jsem se zhluboka zasmál něčímu neštěstí. Nuže, milí čtenáři, snad si dnešní porcování patřičně vychutnáte. Co mě však trochu zarazilo byl ten úplný konec, tady jsem trochu kroutil hlavou a ubral jednu hvězdu. Citát: Ty vole, to je Boží! Taky začnu dělat kung-fu!

"Ehm...promiňte, ale...říkal jsem si, jestli...jestli to trochu nepřeháníte..." (Jasně, Kaneki, voni mu tu ruku přestanou trhat. Když jsi to řekl tak hezky...) Začíná nám to poklidně. Aby se zase něco pokazilo. Rozmnožování zrůdiček se mnou už nehne nikde. Kdo četl Spirálu, je na tom asi stejně (chi chi chi). A závěrečná Večeře s Porcováním, epic. Takhle jsem se zase dlouho nenasmála.