Tokijský ghúl 8

Ka neki je hard core Dal jsem si trochu vetší pauzu v Ghúlech a tak jsem musel trochu přemýšlet o čem, že je děj. Ale netrvalo to dlouho a nakonec jsem se do toho dostal :-) Tedy ne nakonec, ale tak dvě tři stránky a už jsem byl v obraze. Poloviční ghúl Kaneki a jeho další dobrodružství. Ale nejdříve se dějově vracíme do let, kdy Tóko byla ještě dítětem a žila se svým bráškou a tátou. Tahle pasáž byla celkem smutná. Co mě překvapilo byla kupodivu přehledná a libá kresba. Citát: Lidi mě nezajímaj, je to jen potrava. Co mě vždycky tak trochu dokáže naštvat, je skutečnost, že se v jedné kapitole mluví o něčem konkrétním, třeba o Kóto, když byla malá a pak přetočíte list, začne další kapitola, ale už je o něčem jiném. Mám v tom pak vždycky trochu chaos, než se zorientuju. Ne jinak je tomu v tomto svazku. Než se dostane děj do současnosti, musíme pročíst několik nezávazných kapitol, které jsou každá o něčem jiném. Ten chaos mě deptá. Malá ochutnávka: Chodíš si tady s tím svým výrazem, jako kdybys všemu rozuměl, a do zblbnutí omíláš ty svoje ujetý představy! O co ti sakra jde?! CHCÍPNI! Chcípni! Chcípni! Stejně seš jenom polovičatej zmetek! První čtyři příběhy jsou časově rozházené až od #072 se vracíme do současnosti. Jednooká Sova opět v boji proti komisařům. A nejen proti nim. I Ajato v tom má dráp. Příběh se zamotává. Kresby soubojů jsou nepřehledné a rozmazané. Čím více se dostávám k dalším kapitolám, tím mám větší pocit, že kresba slábne a je víc odfláknutá. Hnusná scéna bylo lámání kostí. Fuj. A au! Citát. Zabiju tě tak, že budeš polomrtvej. Kapitola #076 Kouřový signál, mi připadala úplně zmatená. Nějak jsem nechápal, co to bylo?!?! Tak že celkem jen tři hvězdy. Tohle bylo hodně roztroušené a nekompaktní. Zajímavost První příběh v této knize má název Tenkrát a nese číslo #069. Došlo však k tiskové chybě a na první straně příběhu je napsáno 690#.

To bylo naprostou dechberoucí nádherné dokonalé a prostě wau! Začátek, kdy se střídala přítomnost s minulostí byl super. Minulost mě bavila a bylo to celé emotivní. Vzhledem k přítomnosti a tomu, co se dělo potom. Díl je hodně akční, takže super. Ale zároveň autor dovolí emocím vyjít na povrch i během přítomnosti. Vážně dokonalé. Kaneki je můj ultimate crush stále víc a konec byl doják jako kráva.