Tokijský ghúl Prázdnota

další povídky ze světa Tokijského ghúla, plná akce, příběhů, stojí za přečtení, pro fanouška tokijského ghúla je poviností si ty povídky sehnat-dny a prázdnotu :)

I druhá kniha povídek ze světa Tokijského ghúla pěkně dokresluje hlavní příběh. Všech pět povídek je propojeno hledáním pohřešovaných dívek v osmém okrsku, které má nejspíše na svědomí ghúl. Takže se na scéně kromě komisařů z ÚPG objevuje pro sérii netypicky i policista Morimine. Ten se v první povídce pouští společně s Amonem do pátrání. Druhá povídka, ve které se ghúlí rebelka Asa sbližuje s lidskou stařenkou, mi připadla nejzajímavější, i když dějově trošku předvídatelná. V té třetí se fotografce Čie Hori povede vyfotit zpěvačku Micubu tak nešťastně, že na ní dostane Labužník chuť. Čtvrtá povídka na mě působila nejslabším dojmem a jde v ní vlastně jen o to, jak ostatním chybí Ken Kaneki. No a pátá, která měla být nejspíše komická, zapůsobila spíše tragicky. Protože posedlost inspektorky Misato Gori inspektorem Amonem hraničila skoro se stalkingem.

Název knihy poměrně přesně vystihuje obsah a přínos povídek - prázdnota. Tím, že sbírám prakticky cokoliv, co se týká Tokijského ghúla (anglicky i česky), musím samozřejmě vlastnit i tohle. Oproti předchozí light novele "Dny" je tady pokus o propojení postav a jejich spin-off příběhů, přesto byla ta předchozí kniha příběhově lepší. Zajímalo by mě, jak probíhá proces "které-postavy-vyberu" + "jak-jejich-příběhy-zaujmu-čtenáře". Můj milovaný Džúzó zůstává i nadále opomíjen...ale i kromě něj je tam hromada dalších zajímavých postav, jejichž příběhy bychom chtěli znát více než tyto.

další povídky ze světa Tokijského ghúla, plná akce, příběhů, stojí za přečtení, pro fanouška tokijského ghúla je poviností si ty povídky sehnat-dny a prázdnotu :)

I druhá kniha povídek ze světa Tokijského ghúla pěkně dokresluje hlavní příběh. Všech pět povídek je propojeno hledáním pohřešovaných dívek v osmém okrsku, které má nejspíše na svědomí ghúl. Takže se na scéně kromě komisařů z ÚPG objevuje pro sérii netypicky i policista Morimine. Ten se v první povídce pouští společně s Amonem do pátrání. Druhá povídka, ve které se ghúlí rebelka Asa sbližuje s lidskou stařenkou, mi připadla nejzajímavější, i když dějově trošku předvídatelná. V té třetí se fotografce Čie Hori povede vyfotit zpěvačku Micubu tak nešťastně, že na ní dostane Labužník chuť. Čtvrtá povídka na mě působila nejslabším dojmem a jde v ní vlastně jen o to, jak ostatním chybí Ken Kaneki. No a pátá, která měla být nejspíše komická, zapůsobila spíše tragicky. Protože posedlost inspektorky Misato Gori inspektorem Amonem hraničila skoro se stalkingem.

Tak tohle mě velmi mile překvapilo. Rád bych rozebral jednotlivé povídky, pokud se však chcete vyhnout detailům (byť se nejedná o spoilery) nebo nechcete číst delší text, uvádím souhrné a stručné hodnocení na konci komentáře. První povídka s názvem Horký opar propojuje podstatou pachatele dva odlišné prvky a víceméně i světy - ÚPG a policii. Tyhle dva odlišné úhly pohledu na jednu věc je i premisou hlavní manga série (a je to to, co na ni zbožňuju), a skvěle to funguje i tady. Hlavní dvojice vyšetřovatelů je dynamická, obě postavy dostanou slušný character development, a celá povídka má i hezké poselství. Fiktivní svět to navíc dobře rozšiřuje, jelikož policie je v manze naprosto upozaděna, a můžeme tak vidět, jaké jsou rozdíly mezi ní a již zmiňovaným ÚPG. Druhá povídka s názvem Výšivka je svoji strukturou velmi podobná té první, to ji ale nikterak neubírá na kvalitě. Opět dostáváme odlišný pohled na věc (tentokrát ze strany ghúla), ještě hezčí dynamiku postav a i jejich character development. Fiktivní svět se nám tentokrát rozrůstá o další tvůrce masek pro ghúly, takže to už nepůsobí, že Uta provozuje tenhle byznys jako jediný v celém Tokiu. Jedinou malou vadou na kráse tohoto příběhu je předvídatelnost, což je ale u podobných dojáků lehkým zvykem. Ve třetí povídce Fotografie (příznačně pojmenované stejně, jako v prvním díle) se nám vrací stará známá, a pro sérii těchto light novel nejvíce ikonická Čiehori. To, co fungovalo v první Fotografii, tedy velice nepředvídatelný a zvláštní vztah mezi Čie a Cukijamou, funguje i zde. Z událostí v této povídce pak navíc čerpá děj samotné mangy. Čtvrtá povídka Pouto je pak oproti Fotografii ještě podstatnější, jelikož v manze vyplňuje určitou dějovou mezeru, která tam jinak vysvětlena není (nejedná se o nic podstatného, jelikož já do přečtení této povídky ani nevěděl, že tam je... ale jak si ji člověk všimne, tak už je bijící do očí). Respektive manga koexistuje s light novelami a bere je jako kánon, nikoliv jako pouhý filler, takže navazuje/vychází z jejich děje a počítá s tím, že je čtenář s těmito událostmi obeznámen - což se nejvíce projevuje právě u této povídky. Více než jako povídku s klasickou dějovou strukturou jsem ji vnímal jako vysvětlení, co vedlo k onomu bodu, ve kterém dále pokračuje manga, je to tak spíše takový prostředník. Charakter Hinami je však (jako u všech postav v knize) vůči manze uchopen věrně, a zpracován kvalitně a uvěřitelně, takže jsem si čtení užil i tak. Poslední povídka je už pak úsměvná, krátká jednohubka, která celou light novelu hezky uzavírá. Oproti prvnímu dílu jsou zde pro mě jak kvalitnější a zapamatovatelnější příběhy (které mě bavily všechny, každý fungoval v něčem jiném a každý měl něco do sebe), tak i lepší ilustrace. Šin Towada mezi povídkami skvěle a efektivně střídá různé žánry a náměty, díky čemuž je celá kniha skutečně pestrá, jeho postavy fungují, a navíc se mu povedlo všechny příběhy hezky provázat (oproti jedničce pak Prázdnota působí mnohem ucelenějším dojmem). A co se rozhodně musí vyzdvihnout, tak 100x lepší překlad a korektura, než tomu bylo v prvním díle... ani tady se to neobešlo bez občasných chyb, ale oproti jedničce, která v tomhle ohledu byla katastrofická, je dvojka vážně na jiné úrovni. Suma sumárum, nejedná se o mistrovské psaní s geniálními zápletkami, ale to ani nebylo záměrem. Záměrem bylo napsat odlehčené příběhy, které často dokáží zahřát u srdce a které více či méně doplňují hlavní děj v manze, a to Prázdnota splňuje perfektně. Knihu jsem si vážně užil a jsem s tím celkově dost spokojený, až mi to i zlepšilo můj pohled na light novely obecně. Jedná se o nenáročné, příjemné a rychlé čtení, ke kterému se někdy moc rád vrátím, a co nejdřív půjdu i do dalšího dílu. Lepší 4*.