Tokijský ghúl 10

Zdá se, že celé Tokio zaměstnává jediná otázka - Kde je doktor Kanó? Každému je trochu podezřelé, že doktor, který provedl operaci i ten operovaný pacient najednou zmizí. Jen Kaneki ví své, ale stále netuší, kde se doktor Kanó ukrývá. Malá ochutnávka: Tak co bys radši? Řekneš mi to tajemství a dáš se bezbolestně sežrat? Nebo mi ho neřekneš a pak to bude bolet? Co ty na to? „Co je? Omdlela?“ V čísle 092 nazvaném Dáma jsem se trochu ztratil. Tohle jsem moc nepochopil. Co to bylo za hon a hlavně proč? Pasáže „Když ikony mluví“ vložená mezi sešity jsou sice vtipné, ale vůbec nechápu jejich význam. Kazí kontinuitu příběhů. První polovina knihy mi připadala celá zmatená, dokonce i kresba sem tam nevyzařuje tu klasickou čistotu a připadá mi někdy odfláknutá. Druhá část knihy už byla trochu lepší a hledání doktora Kanó dostalo finální logickou podobu. Citát: V branži jsem skoro 20. let, ale teplýho ghúla jsem ještě neviděl. Ne, s tímto dílem nejsem moc spokojený. Nějak to kolísá nahoru a dolu, je to nesourodé a mnohdy zmatené. Tři hvězdy, na víc to nemá.

Že napíšu tenhle rouhačský komentář by mě nikdy nenapadlo. A že sérii budu hodnotit takhle špatně taky ne. Čekala jsem, že se to zlepší po minulém díle, ale desítka je, sakra, ještě horší než devítka. Hodnocení je z respektu k sérii. Nic víc, nic míň. Ble.