Jeden z nejznámějších románů Bohumila Hrabala vypráví o krásné ženě správce pivovaru, svérázném strýci Pepinovi i o životě na maloměstě v době, kdy docházelo k velkým průmyslovým objevům, kdy probíhala překotná modernizace, kdy se "zkracovaly vzdálenosti i čas". Zkracovaly se ovšem i dámské sukně a především vlasy. Hrabal Bohumil (1914 – 1997) Bohumil Hrabal byl bezesporu jeden z nejvýznamnějších prozaiků současnosti. V díle čerpal z bohatých prožitků autentické životní zkušenosti, které s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična. Po maturitě studoval na právnické fakultě, navštěvoval ale také přednášky na FF UK. Po válce práva sice dostudoval, ale nikdy do advokacie nenastoupil. Prošel mnoha zaměstnáními, ze kterých čerpal později náměty pro svá díla. Jeho díla jsou psána zvláštním jazykem - hospodskou řečí, kterou prolínají metafory a básnický jazyk. V roce 1963 se stal spisovatelem z povolání. V sedmdesátých a osmdesátých letech nesměl publikovat. Začátkem 70. let byly Hrabalovy texty na indexu zakázaných knih, šířily se v samizdatech a opisech Tereza Bebarová (nar.1975) Tato herečka se narodila v Bohumíně v roce 1975. Už od školky vystupovala ve školních besídkách. Bylo tedy jasné, kam povedou její kroky v pozdějších letech. Vystudovala konzervatoř v Ostravě. Během studia této konzervatoře hrála v Divadle Petra Bezruče a v Divadle loutek. Po úspěšném vystdování získala angažmá v divadle Aréna a po té v Národním divadle moravskoslezském.