Noční dům

Noční dům jsem si koupila hned po jeho vydání. Začala jsem číst a přiznávám, že jsem po pár stránkách knížku odložila. Kluk vcucnutý telefonním sluchátkem?!? Tak něco takového opravdu není můj šálek čaje (i když třeba Černý telefon od Joe Hilla jsem přečetla docela s chutí...) Jenže před pár dny jsem si přečetla komentáře mých oblíbených a k Nočním domu jsem se vrátila. A dobře jsem udělala. Po 1. části, plné fantasmagorického děje, přišla 2. část (a racionální prozření - aha, tak ono to je vlastně takhle!) a nakonec 3. část (a definitivní procitnutí ze sna - no ne, tak Nesbo mě zase dostal, je to pořád frajer, i když podobné rozuzlení jsem už někde určitě četla). Bylo to dost dobré. U mně má za čtyři (to za to mlaskající sluchátko) a doporučuju.

Tato kniha by asi více slušela horrorovému Kingovi – žravá sluchátka, hmyz a příšery. Takhle jsem byl dost překvapen, ale zase vůbec ne zklamán. Je zde trocha nostalgie po spolužácích a rodině a také různá nezdravá tajemství, ze kterých cítíme to správné napětí. Hodnotím jako román na úrovni i bez starého dobrého Harryho Holea.