Slavnosti sněženek

Už od dob svého dospívání a mládí autora nemám v oblibě, to přiznávám naprosto upřímně. A nic se na tom nezměnilo ani poté, co jsem si přečetla tuto knihu, kterou jsem si před časem - asi v dočasném pominutí smyslů ;-) - pořídila. Přestože musím zároveň přiznat, že několik povídek mne velice příjemně překvapilo. Byly zde ovšem i takové, u nichž jsem se trápila a byla potom ve finále fakt ráda, že je mám za sebou. Všechny jsou dobře napsané, to musím ocenit, autorův jazyk je až poetický, já jsem mu však nepřišla na chuť ani po tolika letech, proto si už žádnou jeho další knihu vyhledat nehodlám. Konkrétně tady mi opravdu hodně vadilo to všudypřítomné (místy snad i nesmyslné) zabíjení zvířat... Ohledně jednotlivých povídek se nebudu rozepisovat obšírněji, dost možná ze všech nejméně se mi líbila Beatrice, ta byla podle mého názoru asi pro můj vkus nejhorší, a potom ještě několik dalších. Zato k nejlepším řadím určitě Leli, Mazánkův zázrak, Na zahrádce, Maminčiny oči nebo Slavnost sněženek.

Má srdeční záležitost. Nejdřív byl film, pak kniha. Je pravdou, že díla pana Hrabala uměl převést na filmový pás pouze (nebo zejména ?) Jiří Menzel. Znalci z Kerska říkají, že ve filmu byl ten SNB-bák spíše kladný, ale jinak to prý byl pěkný a zákeřný hajzl. Nicméně kniha rozdělená na kapitoly věnované hlavním hrdinům je hrabalovsky čtivá. Pan Franc třeba - kouzelný venkovský tatík s úplně jinými zájmy než mají jeho žena a dcera. Hon na kance je jeho životní příběh ! Ale když mu stará rozkáže: Udělej něco pro rodinu, vyvez nás někam ! Poslušně poslechne, i když jsou konce jiné. A paní učitelka, která dovede seřvat dva rozpolcené tábory "myslivců"... copak těch válek není ve světě dost ? Nebo pan Elli, který sbírá každý šunt... to nešlo nekoupit za tu cenu (i když měl 50 ks holínek pouze levých). Atd, atd. Kouzlo venkova.