Perlička na dně

Povídky, které psal sám život a Bohumil Hrabal je zhmotnil do knihy. První povídka je vzpomínky Hrabala na to, jak dělal autoškolu na motorku, v dalších najdete vzpomínky na maminku, tatínka co miloval motocykly, stréčka Pepina, povídku o Hanťovi, který v Příliš hlučné samotě pracoval ve sběrných surovinách a je takovým baronem Prášilem a mnohé další. Svérázné postavičky, které zaujmou svým vyprávěním a specifickým českým jazykem. Povídky jsou různorodé, stejně jako jejich kvalita, z některých jsem byl nadšen (Fádní odpoledne či Smrt pana Baltisberga), s některými jsem se trochu trápil (U Zeleného stromu či Pražské jesličky). Přesto se mi celkově kniha líbila i proto, že je v ní jedna velká pravda a to : Starej Jupa se vzpamatoval a voptal se úlisně: „Pane, lidi co rozumějí fotbálu, říkají, že za Real Club by mohl hrát jedině Bican, na vrcholu svý slávy.“ Host od sebe odstrčil kastrol se zelím a volal: „Kdepak! Bican přeci není žádný konstruktivní centrforvard! Jediný hráč, co by mohl hrát za Real Club … , je Karel Koželuh, který měl smysl pro kolektivní hru.“

Tato kniha obsahuje povídky které jsou vcelku typický Hrabal. Jde o styl který nemusí každému čtenáři sedět. Celkem zvláštní podání kterým autor jednotlivá dílka vypráví a některé nechutné části mě nutí dát pouze tři body.