The City and Its Uncertain Walls

Čakala som viac, takže som mierne sklamaná. Už pri Komturovej smrti mi vadila prílišná rozvláčnosť, zbytočné opakovanie motívov, ktoré použité prvý raz mali oveľa väčšiu silu. Tu tieto neduhy dotiahol Murakami na vyšší level -opakuje dokola tie isté informácie, dokonca celé vety od slova do slova (niekedy vetou na konci kapitoly začína nasledujúca kapitola - načo?) Príbeh je to trochu nudný, a myšlienkovo nič moc z môjho pohľadu. Nemá to silu a atmosféru jeho starších románov.

Čekal jsem Murakamiho a našel jsem Murakamiho. Je si tolik podobný (třeba motiv knihovny), ale zase o něco nový. Že je to variace na Hard boiled Wonderland? Ale tak to mělo být. Pro mě se opět potvrdilo, že je Murakami silnější v románech než v povídkách. Jako by potřeboval tu větší plochu, aby se mohl příběhem nechat volněji unášet. Příběhem o lásce, osudové a výjimečné. Ale také příběhem o hledání, smutku a smrti. "Možná že lidé umírají dvakrát. Nejprve dočasnou pozemskou smrtí a poté skutečnou smrtí duše." A já si myslím, že možná to bývá i naopak. Lidé umírají dvakrát. Nejprve smrtí duše a poté smrtí pozemskou.