Tancuj, tancuj, tancuj

Na této knize (6. autorův román) je krásně vidět, jak se Murakami jako spisovatel vyvíjí. Oproti knize HON NA OVCI (3. autorův román) je vidět posun kupředu. Není zde tolik hluchých míst a ačkoliv je zde stále mnoho pasáží, které knihu zásadním způsobem neovlivní, je těchto míst o dost méně, než právě v HnO. Tento román je označovaný jako uzavření tetralogie, ale nemohu si pomoci, hlavní hrdina se oproti tomu ze 3.dílu změnil. Nechci říci vyvinul. Pokud by zde nebyly shodná jména a poukázání na minulost, ani by mě nenapadlo že je tato kniha pokračováním HnO. Obrovské dík patří panu Jurkovičovi, za dokonalý překlad! Doufám, že nás nenechá dlouho čekat a přeloží nám i první a druhý díl celé tetralogie.

Nádhera! Naprostá dokonalost. Děkuji pane Murakami, za tuto čtyřdílnou nádheru, kterou jsem měl to potěšení přečíst (první dva díly jen ve slovenštině, ale ve výborném překladu Dany Hašimoto). A děkuji rovněž za dokonalý překlad Tomáše Jurkoviče a jeho doslov.

Opět pěkná perlička od Murakamiho. Jak už to v jeho knihách bývá, proplétá se reálný život hrdiny s tím nadpřirozeným tak dlouho, až neví, co je co. A po nějaké době čtení jsem měl pocit, že vlastně ta normální realita je ta nereálná a jediná reálná je ta nadpřirozená. Každopádně nevím, jestli někdo přežil a pokud ano, tak ve které realitě. Ale ať už budete zrovna v jakékoliv z realit, můžete si během čtení udělat Udon, Ikameshi nebo Tonjiru. Ke čtení doporučuji si někdy pustit třeba Love is Blue a alespoň na google maps "procestovat" Sapporo. Můžete se podívat i do imaginárního hotelu Delfín - myslím, že jsou na netu k dispozici nějaké inspirace. Ještě bych připomněl, že na pozadí celé knihy je jemný politický podtext, ale nic otravného, spíš takové narážky na tradiční "rozvinutý kapitalismus", tedy pojetí kapitalismu osmdesátých let minulého století.

Tak jsem se protančil s hlavním hrdinou touto skvělou knihou ,a opět skvostné čtivo. Murakamiho mám poslední dobou velmi rád, hodně se mi líbí, jak píše čtivě a prolíná reálný svět s fantazii.

Kniha TANCUJ, TANCUJ, TANCUJ je volným pokračováním knihy HON NA OVCI, kterou jsem v minulosti četl. Kniha Tancuj, tancuj, tancuj se mi líbila. Je to pořádná bichle, ale četla se rychle. Autorův styl psaní nemusí sednout každému čtenáři, obzvláště u románů, které přesahují 600 stran. Nicméně Murakami dokáže vytvořit skvělou atmosféru a všechno do sebe zapadá, takže čtenář si knihu užije. V některých momentech mě pořádně mrazilo. Mimochodem hlavní hrdina má v oblibě také kávu, takže se mi to také hodilo do čtenářské výzvy v DK (Kniha, jejíž hlavní hrdina pije kávu). Mám přečteny všechny autorovy knihy, které vyšly v češtině. Budu zvědavý na další autorovy knihy, které u nás vyjdou. Citáty: Smrt na člověka přichází až moc rychle. Lidský život je totiž mnohem křehčí, než si představuješ. Proto je potřeba chovat se k ostatním tak, abys pak nemusela ničeho litovat. Spravedlivě a pokud možno čestně. Lidi, co se o to nesnaží, a pak když někdo umře, jsou samý laciný brekot a lítost, nemám rád. Z čistě osobních důvodů.

Naprosto dokážu pochopit čtenáře, kterým Murakamiho styl nesedne. Vše je pomalé, hrdina pasivní a věci se dějí tak nějak pozvolna. Ačkoliv jsem autorův věrný příznivec, vím co mě čeká a obvykle se snadno nechám vtáhnout do jeho abstraktních světů (a užívám si je), tady jsem lehce bojoval. Hrdinovo tápání v prostřední tokijské části příběhu mi přišlo už lehce úmorné a myslím, že zkrácení o pár stránek by nebylo od věci. V hodnocení sice pod čtyři hvězdy nepůjdu, protože dílo mělo své naprosto skvělé pasáže a protože Murakami, ale tentokrát je to s odřenými zrcátky od subaru.