Hon na ovcu

„Svět se točí dál, naprosto nezávisle na mé osobě. [...] Svět. Slovo, při kterém jsem si vždycky vybavil ohromný okrouhlý disk, který ze všech sil podpírá želva se slonem. Slon nemá potuchy, k čemu je tu želva, želva nechápe, k čemu je tu slon, a jeden jak druhý nechápou, k čemu je svět jako takový.“ Klasický Murakamiho rukopis. Text poklidně plyne a ani nevíte jak, máte za sebou 100 stran, na kterých se vlastně skoro nic nestalo, ale vůbec vám to nevadí. Prvky mystična se naprosto přirozeně prolínají s obyčejným světem a vytvářejí tu typickou snovou atmosféru, která mě na Murakamiho knihách tak okouzluje, ale na rozdíl od 1Q84, kde už té mystiky na mě bylo trochu moc, tak tady nepřesáhnou únosnou míru. Moc jsem si to užila a mohu jen doporučit. „Všechno plyne dál, naprosto bez ohledu na mou existenci. Bez ohledu na číkoli existenci. Sníh padá a sníh zase taje.“

Prišlo mi to nezáživné - tretina knihy popisovala len stravovací režim a siahodlhé popisy, ktoré s ničím nesúviseli. Pol strany o plechovke na móle vrátane popisu skrutiek na tom móle mi už prišlo moc. Kniha je však jazykovo napísaná kvalitne a autor je pravdepodobne veľký perfekcionista, vzhľadom k tomu, že všetko popisuje do tak najmenších detailov, až čitateľovi nezostane nič, čo by si mohol predstaviť :-) Dej začal byť zaujímavejší v druhej polovici knihy a koniec sa už čítal oveľa lepšie. V knihe sú prvky surrealizmu, čo bolo zaujímavé a kniha navodzuje melancholicko-depresívny pocit, čo úplne nevyhľadávam. 3,5*