V sérii Metro zůstaly z Ruska alespoň ty mramorové obklady stanic. Chudákům z knihy Stanoviště nezbylo už nic než chlast, pár kalašnikovů, pojídání kořínků, pravoslaví, horká linka do Moskvy, železniční most do nikam a sem-tam nějaký ten IPhone s fotkama ze zlatých časů. A do tohohle bezútěšného světa zasadil autor postpubertálního kluka, který se v tom sakra plácá. Sci-fi motiv se objevuje až v samém závěru, ale je celkem nevýznamný. Ideově se jedná spíš o knihu v duchu Sorokinova Dni opričníka. Děj není nikterak strhující a spíš jde o vypořádání se autorových temných myšlenek o budoucnosti jeho rodné země. Snad to nejsou myšlenky věštecké. 60%

Nemohu srovnávat s Metrem, protože to si ještě šetřím, ale tato kniha se mi moc líbila, stejně jako některé další.. Je pravda, že větší akce se nachází až v poslední čtvrtině, ale moc mě bavilo právě vykreslení atmosféry na Stanovišti.. most, který vede do tajemné jedovaté zelené mlhy.. nikdo po něm z druhé strany nepřichází.. Lidé na Stanovišti se bojí, že až jednou někdo nebo něco přijde, bude to zlo.. Rusko už není, po válce je nový stát a řád.. Ten je ale také v troskách.. Dál už nic neprozrazuji, přečtěte si sami, Dmitry je opravdu mistrem postapo :-) Nebo počkejte se čtením na druhý díl, konec je otevřený a čekání do listopadu bude dlouhé :-)