Metro 2034

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "20. Kniha, která nesplňuje ani jedno z předešlých témat letošní výzvy" Metro 2034 mi přišlo podstatně lepší, než jsem se obával. Přeci jen současných 68 % není na poměry DK žádná hitparáda a po knize jsem tak sahal se značnými obavami a předsudky. Už na prvním díle mi přišly nejhorší pasáže opředené filozofickými úvahami a snovým mysticizmem. Měl jsem strach, že ho bude 2034 plné, ale naštěstí tomu tak není. Tedy ne, že by se Glukhovsky občas prostřednictvím svých postav nezamýšlel nad smyslem bytí a nebytí, ale vše zůstalo v únosné míře (přibližně jako v prvním díle). Klaustrofobické kulisy moskevského metra na mne spolehlivě fungovaly i podruhé. Druhý díl navíc už není jen jakýmsi občas těžko uvěřitelným průvodcem po stanicích metra s různými kulturami a působí tak vlastně věrohodněji. Dost mne překvapilo (potenciální malý spoiler), že Arťom, zde vyloženě fidlá druhé housle a do popředí se dostává rozpolcený Hunter, zasněný Homér a konečně i výraznější ženská postava v podobě Saši (konec spoileru). Metro 2034 není vlastně tolik o tajemství stanice Tulská jako spíš o trojici hrdinů, kteří si sami se sebou vůbec neví rady a snaží se v bezútěšné situaci postapokalyptického metra najít motivaci k dalšímu lopocení. Osudovost je z Glukhovského vyprávění cítit prakticky v každé kapitole . Samotný děj mi však také nepřišel mizerný a autor čtenáři dávkuje indicie postupně až k možná trochu kontroverznímu, ale za mne dost atmosferickému závěru. Jasně, i tentokrát jsou některé pasáže malinko přitažené za vlasy a spása přichází z nepříliš dobře představených směrů, Deus Ex Machina spása na každém rohu jako v "třicetrojce" se však naštěstí nekoná. Metro 2034 mě však i se svou příjemnou bonusovou kapitolkou o Váňovi a Serafimu Antonovičovi (ta čtenáři prozradí něco málo o samotné jaderné válce) bavilo číst prakticky po celou dobu. Zakoupeno v roce 2020 za 129,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Metro 2034 možná nemá tak líbivé hrdiny jako jeho předchůdce a občas je trochu moc zahleděné do sebe. Na druhou stranu se čte pořád dobře. Navíc hlavní hvězda autorových knih, moskevské metro po jaderné válce, stále nabízí pořádně hutnou atmosféru plnou špíny, zmaru a fatálních lidských selhání. Hodnocení na DK v době přečtení: 68 %; Moje hodnocení: 80 % jako 1181. hodnotící.

Musím souhlasit s každým, kdo tvrdí, že autor v tomto případě rozhodně nepřekonal vysoko nastavenou laťku Metra 2033. Děj není špatný, má hezký nápad (izolovaná stanice z důvodu epidemie na trati) a poměrně zdařilé postavy, nechybí ani zajímavá filosofie, ale něco mi scházelo. Možná to byla autorova úžasná práce s nevysvětlitelným strachem, která se mi tak líbila na Metru 2033? Kromě jediného úseku (průchod stanicí Nagornaja) se v Metru 2034 prakticky nevyskytuje strach z tunelů, z neznámého a nepochopitelného nebezpečí. Na čtivosti ztratila kniha také tím, že se autor pokusil splést děj z drobných nitek různých příběhů, čímž se mu ale jen podařilo roztrhat hlavní linii. Rovněž krkolomně podaný náznak milostného trojúhelníku Hunter-Saša-Leonid nepřinesl nic dobrého. Přesto se mi Metro 2034 líbilo a autorovi za něj dávám slabé čtyři hvězdičky. V celkovém hodnocení této knihy jsem se ale rozhodla být ještě přísnější. Další hvězdu jsem ubrala za ne úplně povedený překlad a práci jazykového korektora. Nejde jen o kostrbaté věty či o zbytečné opakování stejných slov v jednom odstavci, ale i o přehlédnuté gramatické chyby, některé na úrovni žáčka základní školy. "Netvoři ležely", "lidé zmizely", "křídlo brány se začala posunovat"? Chápu, že nikdo není neomylný a korektor může být unavený, přesto by se taková nedopatření neměla vyskytovat, alespoň ne v tak vysoké míře.

Ne to ne... Kdybych neposlouchal jako audioknihu v autě, asi bych se nedonutil dočíst do konce.