Text

Na můj vkus trochu ufňukaný thriller, kde spíš než akce hraje prim ublížená mysl nespravedlivě odsouzeného. A přestože jsem měl pro hrdinovo rozhořčení pochopení, bylo mi zatěžko postupně zjišťovat, jak velký nekňuba to vlastně je. Rozhodování impulsivní, plány nulové a nervy permanentně na pochodu. Neví si rady s pohřbem matky, ani se svým absurdním nápadem na obohacení, přičemž číst jeho panické myšlenkové pochody při každém zazvonění iPhonu šlo snášet jen po určitou dobu. Ještě bych bral, kdyby zápletka měla nějaký směr a mířila k němu, ale většinu děje tvoří jen hořekování, tesknění a chlastání, kombinované slíděním v osobnostním profilu inkriminovaného padoucha. Musím však uznat, že Ilja Gorjunov působí velmi realisticky, perfektně charakterizuje bezradnost propuštěných trestanců navrátivších se do společnosti. Problém je, že jej autor, Dmitry Glukhovsky, staví do pozice jakéhosi morálního mstitele a v tu chvíli si člověk říká – ty kráso, i já bych na jeho místě jednal rozumněji.

Tato kniha na mě hluboce zapůsobila , je to žánr ,který běžně nečtu -opravdu mrazivý příběh z této doby, který nám přiblíží současné Rusko. Příběh úspěšného studenta Filozofické fakulty MGU Ilji ,který je neprávem odsouzen za dealerství drog a je uvězněn na 7 let , jeho matka na kterou se tak těšil se jeho návratu z vězení nedožila . Ilja poznamenaný celkovým děním se začíná pouštět do pomsty všem ,kteří mu ukřivdili.Za mě to byl spíše psychologicko - realistický román , výborně napsaný.

Tak to vezmeme popořádku. Začátek knihy, resp. jeho prvotní zápletka, je tak jednoduchá a naivní, jako by byla okopírovaná z béčkového filmu ze země někde za oceánem ve stylu Karate Kid, Rambo a jiné trapárny. Od setkání hlavního hrdiny se svým úhlavním nepřítelem mě kniha bavila...ano jsme uprostřed děje...myšlenka děje je neotřelá, ač krapet skřípe po technické stránce, i tak mě děj pořád bavil a zajímalo mě jak se hlavní hrdina, Ilja, popere s danou situací.A přichází velké finále, Iljo proč? Jen mi řekni proč a pak si dělej co chceš. Abych nespojloval nenapíšu k závěru víc, ale zklamal mě celkem dost. Pokud odmyslím začátek a konec, mimochodem tohle jsem nedávno psal u jiné knihy, kniha je čitelná a dá se přežít. Musím uznat, že mi prozatím v žádné knize nebyly postavy tak lhostejné jako zde, což ale neubírá na čtivosti a člověk tak nějak proplouvá dějem jako Ilja svým zpackaným životem. Pokud by se z hlavní postavy stal totální záporák, vůbec by mi to nevadilo a asi bych mu i začal fandit, ale takhle mi bylo úplně jedno, co se s hlavním hrdinou stane, protože si za to mohl tak akorát sám.