„Když potřebuje pižďuch vědět, co má dělat, vezme telefon a zavolá vyššího pižďucha, a ten mu to řekne. Když pižďuch potřebuje, aby někdo udělal to, co mu vyšší pižďuch řekl, že má udělat, vezme telefon a zavolá nižšího pižďucha a řekne mu, že to má udělat.“ (ukázka z kapitoly Telefon) Mé první čtenářské setkání s V. Havlem. A podobně jako u Tolstého, jsem se k Havlovi dostala paradoxně přes dětskou knihu. Pižďuchy jsem objevila úplnou náhodou. Měla jsem besedu s dětmi ze speciální školy a na závěr si mohly vytahat knihy podle svého uvážení. Já je pak musela všechny zařadit:-) Mezi knihami k zařazení byla i jedna cizojazyčná a tehdy mě uhodilo do očí jméno našeho prezidenta a podivný název The Pizh´duks. Samozřejmě jsem se do ní hned začetla a celou dobu jsem dumala nad tím, co Pizh´duk znamená. Až po chvíli jsem si všimla, že je kniha dvojjazyčná:-) Chytře absurdní, milé, vtipné a se silným poselstvím, které při troše snahy objevíte. Nejsem si úplně jistá, zda si knihu užije dítě. Spíš ne. Ale já jsem si ji užila hodně:-) Když jsem četla příběh Zálesák (The outdoorsman), tak jsem si vzpomněla na náš poslední výlet s dětmi na kopec Špičák a na tu plechovku od piva, kterou někdo mrsknul do křoví. … Kniha obsahuje ten nejkrásnější doslov, který jsem kdy četla. Jsem úplně dojatá. Napsal ho Ivan Klíma. … Je mi jasné, že kniha nebude pro většinu lidí přitažlivá nebo ji označí za nesmysl, přesto za mě vřelé doporučení:-) PS. Přiznávám, že o panu Jiřím Sopkovi jsem nikdy neslyšela. Jeho ilustrace se ke knize vážně hodí.

Já vím, že se tahle šílenost drtivé většině lidí nelíbí, ale já si prostě nemůžu pomoct, pižďuchové mi připadají roztomilí, protože jsou hloupoučcí, zacyklení a neskutečně humorní. Měla jsem je ráda už jako malá holčička a teď - s odstupem času - v nich spatřuji jistou ironii a satirický odraz současnosti. A navíc to slovo "pižďuch", jen si to řekněte nahlas! Není skvělé?