Prosím stručně

Pan prezident už není více než 3 roky mezi námi. Začínají se objevovat první životopisy o jeho prezidentském i "předprezidentském" životě. Tedy první, které nemůže autorizovat. Tato kniha je vlastně rozhovor Karla Hvížďaly s p Havlem. Otázky se dotýkají se širokých témat, a to nejen politických, ale i osobních. Po přečtení se mi osoba Václava Havla velmi přiblížila Čtenář nečte o někom, ale čte přímo zpověď samotného státníka. Velmi si cením poznámek, které byly zveřejněny. Většinou to byly "úkoly", které žádal po lidech, kteří s ním pracovali v kanceláři prezidenta republiky. O to je to intimnější a zajímavější. Havel se při odpovědích dokáže otevřít a přiblížit obyčejným lidem. I když to byl jenom člověk, který měl a udělal spoustu chyb (jako každý obyčejný smrtelník), jsem rád, že byl mým prezidentem a "proslavil" Československo a později Českou republiku po celém světě.

Na knihu Dálkový výslech jsem logicky navázal touto knihou, která popisuje především prezidentské období Václava Havla a prakticky začíná tam, kde Dálkový výslech skončil. Zatímco s Dálkovým výslechem jsem byl velmi spokojený, z Prosím stručně jsem nadšený a kniha se tak řadí k tomu nejlepšímu, co jsem letos přečetl. (Tímto dodatečně ještě jednou děkuji Ježíškovi.) S ohledem na popisované životní období Václava Havla je kniha tematicky mnohem zajímavější a pestřejší. Líbilo se mi i její uspořádání, kde je rozhovor s Karlem Hvížďalou prokládán úryvky Havlových pokynů svým spolupracovníkům a zápisky z jeho deníku z roku 2005, což čtenáři umožňuje Václava Havla lépe poznat po lidské stránce. Kromě mnoha jiného rovněž velmi oceňuji, že v rámci rozhovoru je Václav Havel dotazován na věci, které jsou mu dodnes vyčítány, a je mu tak dáván dostatečný prostor k vyjádření, vysvětlení a uvedení na pravou míru. K těmto tématům patří např. rozsáhlá prezidentská amnestie z roku 1990, prodej Lucerny, omluva sudetským Němcům, podpora bombardování Jugoslávie a invaze do Iráku v roce 2003. Budu se opakovat a zároveň nejspíš i citovat jiné, ale musím říct, že tento člověk mi tu velmi chybí. Až se budu zase rozčilovat nad některými současnými politiky, vzpomenu si na jednu Havlovu kouzelnou větu z této knihy i přesto, že byla řečena v jiném kontextu: „Tyto síly je třeba ve spolupráci se mnou poslat do prdele.“ P.S.: Rovněž musím pochválit krásné zpracování knihy. Stránky jsou na kvalitním křídovém papíře, střídají se zde různé velikosti a styly písma, každá kapitola je uvedena fotografiemi.

Po životopisu Havel od Žantovského ,který se mi hodně líbil jsem sáhl po této knize,abych se o Havlovi ještě víc dozvěděl jako o člověku. Nebyl jsem zklamán. Z jeho zamyšlení se mi nejvíc líbilo toto: "Krása jazyka spočívá v tom, že nikdy nemůže přesně vystihnout to, co vystihnout chce. Je totiž nespojitý, tvrdý, tak říkajíc digitální, a už proto, ale nikoli jen proto nemůže kompletně uchopit něco tak spojitého,jako je skutečnost, prožitek či naše duše. Což otevírá prostor nádhernému zápasu o vyjádření a sebevyjádření, který provází celou historii člověka,který nemá konce a dík němuž se vlastně vždy znovu a vždy trochu jinak vyjasňuje či zpřesňuje všechno lidské, ba co víc, tímto zápasem se člověk stává teprve sám sebou. Jako jedinec i jako druh. Snaží se prostě stále lépe uchopit slovy, obrazy či chováním svět i sebe, a čím víc se mu to daří, tím víc si uvědomuje, že kompletně nikdy nepostihne ani svět, ani sebe, ani jakoukoli součástku světa. Ale tím spíš se o to musí dál a dál snažit, a tím vlastně sám sebe stále lépe definovat. Je to sisyfovský úděl.Nic naplat: kompletní pravdu o sobě si odnese člověk do hrobu. Ale znát ji přece jen někdo bude: ne-li Pánbůh, tak aspoň paměť bytí."

Pan prezident už není více než 3 roky mezi námi. Začínají se objevovat první životopisy o jeho prezidentském i "předprezidentském" životě. Tedy první, které nemůže autorizovat. Tato kniha je vlastně rozhovor Karla Hvížďaly s p Havlem. Otázky se dotýkají se širokých témat, a to nejen politických, ale i osobních. Po přečtení se mi osoba Václava Havla velmi přiblížila Čtenář nečte o někom, ale čte přímo zpověď samotného státníka. Velmi si cením poznámek, které byly zveřejněny. Většinou to byly "úkoly", které žádal po lidech, kteří s ním pracovali v kanceláři prezidenta republiky. O to je to intimnější a zajímavější. Havel se při odpovědích dokáže otevřít a přiblížit obyčejným lidem. I když to byl jenom člověk, který měl a udělal spoustu chyb (jako každý obyčejný smrtelník), jsem rád, že byl mým prezidentem a "proslavil" Československo a později Českou republiku po celém světě.

Na knihu Dálkový výslech jsem logicky navázal touto knihou, která popisuje především prezidentské období Václava Havla a prakticky začíná tam, kde Dálkový výslech skončil. Zatímco s Dálkovým výslechem jsem byl velmi spokojený, z Prosím stručně jsem nadšený a kniha se tak řadí k tomu nejlepšímu, co jsem letos přečetl. (Tímto dodatečně ještě jednou děkuji Ježíškovi.) S ohledem na popisované životní období Václava Havla je kniha tematicky mnohem zajímavější a pestřejší. Líbilo se mi i její uspořádání, kde je rozhovor s Karlem Hvížďalou prokládán úryvky Havlových pokynů svým spolupracovníkům a zápisky z jeho deníku z roku 2005, což čtenáři umožňuje Václava Havla lépe poznat po lidské stránce. Kromě mnoha jiného rovněž velmi oceňuji, že v rámci rozhovoru je Václav Havel dotazován na věci, které jsou mu dodnes vyčítány, a je mu tak dáván dostatečný prostor k vyjádření, vysvětlení a uvedení na pravou míru. K těmto tématům patří např. rozsáhlá prezidentská amnestie z roku 1990, prodej Lucerny, omluva sudetským Němcům, podpora bombardování Jugoslávie a invaze do Iráku v roce 2003. Budu se opakovat a zároveň nejspíš i citovat jiné, ale musím říct, že tento člověk mi tu velmi chybí. Až se budu zase rozčilovat nad některými současnými politiky, vzpomenu si na jednu Havlovu kouzelnou větu z této knihy i přesto, že byla řečena v jiném kontextu: „Tyto síly je třeba ve spolupráci se mnou poslat do prdele.“ P.S.: Rovněž musím pochválit krásné zpracování knihy. Stránky jsou na kvalitním křídovém papíře, střídají se zde různé velikosti a styly písma, každá kapitola je uvedena fotografiemi.

Po životopisu Havel od Žantovského ,který se mi hodně líbil jsem sáhl po této knize,abych se o Havlovi ještě víc dozvěděl jako o člověku. Nebyl jsem zklamán. Z jeho zamyšlení se mi nejvíc líbilo toto: "Krása jazyka spočívá v tom, že nikdy nemůže přesně vystihnout to, co vystihnout chce. Je totiž nespojitý, tvrdý, tak říkajíc digitální, a už proto, ale nikoli jen proto nemůže kompletně uchopit něco tak spojitého,jako je skutečnost, prožitek či naše duše. Což otevírá prostor nádhernému zápasu o vyjádření a sebevyjádření, který provází celou historii člověka,který nemá konce a dík němuž se vlastně vždy znovu a vždy trochu jinak vyjasňuje či zpřesňuje všechno lidské, ba co víc, tímto zápasem se člověk stává teprve sám sebou. Jako jedinec i jako druh. Snaží se prostě stále lépe uchopit slovy, obrazy či chováním svět i sebe, a čím víc se mu to daří, tím víc si uvědomuje, že kompletně nikdy nepostihne ani svět, ani sebe, ani jakoukoli součástku světa. Ale tím spíš se o to musí dál a dál snažit, a tím vlastně sám sebe stále lépe definovat. Je to sisyfovský úděl.Nic naplat: kompletní pravdu o sobě si odnese člověk do hrobu. Ale znát ji přece jen někdo bude: ne-li Pánbůh, tak aspoň paměť bytí."