Odcházení

Četla jsem hru v maturitním ročníku (protože se nacházela v jednom svazku se „Zahradní slavností", kterou jsem tehdy měla na seznamu). Byla mnohem méně absurdní, než bych od absurdního dramatu čekala. Nepochybně mi uniklo hodně narážek, ať už na polistopadovou politiku nebo na další autory vedle Čechova a Shakespeara. Přesto pokládám tohle dílo za klenot. Postavy jsou výrazné, ale uvěřitelné; repliky přirozené, a přitom mají hodně vtipu. Miluji deník „Fuj", ten je geniální. Zaujalo mě i téma: kancléře Viléma Riegera, který odešel z politického života, vzápětí semele aparát jeho státu a „dorazí" ho mezilidské vztahy. Je mi ho upřímně líto. Nemám ráda, když se hodnocení Václava Havla jako státníka přenáší do hodnocení jeho děl. Bez ohledu na to, co si myslím o jeho politice, jako dramatik má podle mě čestné místo v české literatuře. Dokonce bych řekla, že v českém prostředí je to jediný čitelný autor druhé poloviny 20. století.

Václav Havel zůstává i po 20 letech, které uplynuly od vzniku jeho posledního dramatu, stále svůj. Okamžitě je znát jeho rukopis, jeho touha vidět věci takové jaké jsou. Tentokrát jsou v centru jeho zájmu ti, kteří se doslova a do písmene dlouhá léta vyhřívali na postech, které byly tak vysoko, že ti, kdož na nich seděli, zapomněli, jak se žije tam dole. Těm se tedy věru těžko odcházelo! Kniha se mi líbila, ale film podle mě nebyl klasickým filmem. V tomto případě bych se přimlouvala spíše za záznam divadelního představení, jestliže tvůrcům šlo (jak předpokládám) hlavně o to, aby se drama dostalo do širšího povědomí českého diváka, neboť jak známo, divadlo tuto moc v našich českých poměrech stále nemá.