Fú jsou hory, v nichž bydlí vítr. Jedno z míst, na jaká přijdete, půjdete-li s Ewaldem Murrerem po jeho cestě za východní zrcadla. Murrer se v této své sbírce pohybuje v nových kulisách, inspirací je mu orientální poezie – především čínská, japonská a korejská, ale třeba i perská. Krajina pod horou Fú je zabydlena všelijakými tvory, často obdařenými nadpřirozenou mocí. S básníkem potkáme lišky, kočky, opice, žáby a hady, myši a krysy, volavky a všelijaké další ptáky, různé ryby, mravence, kudlanky, kobylky, cvrčky, štíry, motýly a motýlice, koně, osly, krávy, vepře, psy, tygry, býky, draky, duchy a zjevení, démony a ďábly, bůžky, moudré starce, pošetilé blázny, mnichy, mistry i žáky, a také ženy, ženy tajemné, ženy zraňující i utěšující. Na vše padají květy, září mírné lampy a ohně, svítí Měsíc i Slunce, barevné kameny jitří smysly. Kulisy jsou exotičtější, ale poutník – básník je stále stejný, jako když putoval krajinou Voronska v Zápisníku pana Pinkeho či všemožnými kouty bezčasého světa Noční četby. Stále spatřuje totéž jako v jiných krajinách: melancholie, smutek, prchavost, unikání, bezmoc, marnost či osamění se ve věčném zápase potýkají s radostí, se štěstím, s nadějí…