Nouzové zastavení času

Krásné počtení. První část mě oslovila o trochu více svým stylem, kdy verše poslední části navozovaly děj básně následující. Děkuji za možnost legálního stažení zdarma. Krev býka je v kalichu na stole. Já v myšlenkách jdu nazpět, pozpátku stoupám po schodech, vracím se, odkud jsem byl vyhnán. Zdvíhá se převržená židle, usedám a perem nasávám slova napsaná na zmačkaný list, uhlazuji jej a ukládám do krabice k jiným bílým listům. Plamen vrůstá do svíce, vosk narůstá, knot zbělal. Oheň se ukryl do zápalky.

Velmi dobrá sbírka, a to jak svým prvním, eponymním oddílem, který je jakousi reflexivní symfonií o zdánlivě všedním, leč stinném, stropem či klenbou přidušeném světě, tak i – možná ještě lepším, ale již povětšinou nijak výrazně nekomponovaném a vzájemně tím pádem méně provázeném – oddílu Dveře bez zámku, v němž najdeme spoustu vynikajících básní murrerovsky uhranutých, sugestivně atmosférických, meditativních, znepokojivých vypíchnutím či převrácením nějakého detailu, lehkým posunem perspektivy, jakoby prostou, leč pádnou pointou apod. Daleká zem Daleko, tak daleko, že tam ještě nikdo nebyl, je země, kde lidé mají duhové oči. A je tam strom, prý trochu jako smrt, a ten strom je kolotoč. Ptáci se na něm vozí celé dny, donekonečna. Je to daleko, ještě nikdo tam nebyl. Jenom já. *** Vím, že na konci mé suché zahrady postavil kdosi skrýš ze suché trávy. Večer tam pálí ohně a píská na prsty. Vím, že na konci mé suché zahrady je někdo cizí. *** Sebrat v předsíni aktovku, cvičky a jít na nějakou universitu, nebo akademii.