Zápisník pana Pinkeho

Krátké provázané texty na pomezí prózy a poezie. Murrer vytváří osobitý fantaskní svět kombinující mýty, snovou (a místy až magicky realistickou) poetiku s jakýmsi obrazy venkovského života. Činí tak s nejvyšší uměleckou estetikou a básnickým citem. Pravidla jeho fikčního světa čtenář pochopí jen postupně, navíc se neodhalí veškerá, avšak již brzy budete mít pocit, že postavy jsou stáří známí a onu fantaskní vesničku budete chtít navštívit. Nejen pro housle, které chápou často víc než lidé, nejen pro mírumilovný lov jednorožců (kteří časem stejně vždycky utečou), nejen pro ve slovech citlivé zachycenou přírodu... ale hlavně proto, jak autenticky a mistrně autor nakonec vykresluje i smutné odchody, odcizení a nepochopení. Neumím tuhle knihu dostatečně vystihnout, tu si musíte prožít. Opravdu velmi vřele doporučuji vaší pozornosti!

Zápisník mám moc ráda, ta náladovost, snovost, tajemství, trochu magický realismus, oživlý svět v mlze, zvířata, tajemná atmosféra, na jednu stranu nasycený prostor židovskou mystikou, na druhou jistá hra a podvratnost, ftip a otázka po tom, kdo je vlastně vypravěč-autor. Silná, hutná obrazivost, která v té mlze vyvstává.