Cujo

Len pár poznámok na okraj po dočítaní. Kingovi detské postavy idú, v Cujovi už vsadil na istotu. Cuja doporučujem čítať až po Mŕtvej zóne. Tam je začiatok Castle Rock série v neskôr už dôslednejšie budovanom a pomrknutiami zaplnenom kinguniverze. Cujo je návrat do Castle Rocku. V rámci jeho románového diela ide skôr rozsahom o menší, razantnejší príbeh, naznačuje sa tu nejaké to nadprirodzeno, ale nie je otvorene priznané, skôr len náznak temnej kulisy. Vystačil si s reálnymi možnosťami, zhodami okolností a rozhodnutiami osôb vedúcimi k tragickým udalostiam. V tomto ohľade ide o dosť realistický kúsok.

Ta představa, že se z milého, dobráckého a uslintaného telátka stane vražedná bestie, nemocné monstrum, mě přitáhla k sobě jako magnet. Vždyť bernardýn je společenské plemeno, které lidi miluje. Tahá lidi ze závějí a nalévá je rumem ze soudku na krku nebo závodí jako Bohoušek s panem Menšíkem, kdo toho nejvíce sní na osamělé horské chatě (legendární horské drama Bohouš). Ten přece takový být nemůže. Jenže bohužel je, když ho hryzne vzteklý netopýr nakažený vzteklinou. I když si myslím, že to bylo něco asi mnohem horšího. Opět se ocitáme v Castle Rocku. To si King zřejmě oblíbil. Musím říct, že jeho fantazie opravdu nemá hranic, protože se nám tu naskytne příležitost nahlednout do hlavy takto nemocného psa, který se mění přímo před očima a chudák nechápe, co se to s ním děje a co ho nutí zabijet. Tenhle příběh je drsný a temný. King někde dokonce přiznal, že ho napsal pod vlivem alkoholu nebo spíše v deliriu.