Cyntoryn zvieratiek

Cyntoryn zvieratiek, kniha, ktorú sám autor označuje ako najdesivejšiu akú napísal. Prvotne ani nebolo jej vydanie plánované. Re-reading, ktorý som si naozaj užila. Chicagsky lekár Louis Creed sa sťahuje so svojou manželkou Rachel, dcérou Ellie a synom Gageom do mestečka Ludlow. Spolu s nimi prichádza aj ich ďalší člen rodiny, kocúr Winston Churchill, ktorého zbožňuje najmä malá Ellie. Rodinka sa postupne spriatelí so susedmi Judom a jeho manželkou Normou. Viac ako 80-ročný Jud sa stáva Louisovým najlepším priateľom. Idylka ako z časopisu. Mladá rodinka k svojmu pozemku "dostala" aj nenápadnú lesnú cestičku. Jud sa ponúkne a ochotne ich cestičkou prevedie. Cieľom je cintorín zvieratiek, väčšina pochovaných domácich miláčikov prišla o život na rušnej hlavnej ceste, cez ktorú kamióny jazdia akosi prirýchlo. Louis pracuje ako univerzitný lekár, jeho prvý pracovný deň je plný hrôzy. Mladý študent Victor Pascow príde o život po zrážke s kamiónom. Tu nastáva zlomový okamih a pokojný život rodiny sa končí. Na odvrátenie katastrofy nestačilo ani priateľské varovanie ducha Victora Pascowa, aby Louis nevstupoval za cintorín zvieratiek na územie niekdajšieho miestneho indiánskeho kmeňa Mikmakov. Dostávame k hlavnej myšlienke knihy- smrť. Je smrť prirodzenou súčasťou života? Kedy o nej začať hovoriť svojim deťom? Je definitívna? Ako nás zmení strata milovanej osoby? Budeme po bolestivej strate rovnakými ako pred ňou? Kniha s veľmi ťaživou, sem tam až hororovou atmosférou. O trúchlení, smrti, indiánskom pohrebisku s kyslou a kamenistou pôdou kde môžete stretnúť aj bájneho Wendiga. O tom, že mŕtvych treba nechať odpočívať. Aj napriek našej silnej bolesti z ich straty.

No, bolo to znepokojive. Ale v podstate len koniec. Ten zaciatok bol prijemny, dobre sa to citalo, ale miestami som mala pocit, ze tam su casti, ktore tam byt nemuseli.

Nočná mora každého rodiča. Po tomto sa budete na cestu pozerať trošku obozretnejšie ako ste mali vo zvyku.

Tak vítejte, pane King - moje první setkání s Vámi .... Kniha mi byla doporučena - a nebyl to špatný tip .... Zprvu idylický obraz jedné rodiny se postupem čtení mění - napětí stoupá .... A nejde jen o řbitov zvířátek, je tu děsivější tajemství, které Louis poznává - moment vzkříšení .... Opravdu je půda mužského srdce kamenitější ? A co srdce ženy - které 9 měsíců sdílí život se svým pokračováním - jak to se má vyrovnat se ztrátou ? Pro mne to byl spíše strašidelný román - se zajímavými úvahami.... A P.S. můj čtyřnohý kamarád nespí na řbitově zvířátek .... odpočívá tam, kde to miloval a vrací se pouze v mých vzpomínkách .... I já se k autorovi začas vrátím ....

Mrtvý kocour se vrátí domů. Na fouscích a srsti má krev, smrdí jako tchoř a chová se divně. "Tatínku, nemyslíš, že Churchovi něco je?" Taťka se zamyslí, protože ví, co mu je, ale dělá trubku. "Nemyslím," řekne klidně -:))). Toho kocourka miluju :), stejně jako všechny hnilobné a smradlavé detaily, postavy v mlze, zvuky v lese a návštěvníky ve snech :). A tohle je jedna z mála knih od Kinga, kterou jsem dočetla. Málo kdy se mi to totiž povedlo, ale zviřátka nemají chybu. Doteď pamatuji scénu ze staršího filmu, jak se kočičák vrací a svítí mu očička. Ta mě pronásledovala dlouho. Obzvlášť když my měli svého času kolem baráku koček jak v útulku. Starší film se knihy drží trochu víc, než ten novější. Novější sice kopíruje některé situace, ale zdálo se mi včera, kdy jsem na něj koukala, že scénáristovi trochu hrabalo a nevěděl, jak střípky poskládat. Koukat se na to dá, když zrovna nemáte nic jiného na práci...

Horory běžně nečtu. Udělal jsem zase po delší době výjimku. Dá se říct, že jsem se od toho nemoh odtrhnout, i když mi běhal mráz po zádech fakt hodně, přitom ten začátek byl takovej na pohodu. Každopádně už od tý noční můry a cesty za Řbitov, mě mrazení neopustilo a i když už jsem po kocourovo funuse čekal, co příde byl jsem napjatej jak struna až do konce. Tudíž za mě vynikající. V bedně bych na to asi nekoukal, páč tam určitě bude miliarda lacinejch lekaček, což nesnášim. Naopak oceňuju na knížce, jak jsou napětí a strach dávkovaný postupně, aniž by člověku hrozil infarkt :)