„Ústa mohou vyprávět, ale bez pozorného naslouchajícího ucha příběh neexistuje. (Stephen King)“ „JEN PRO PADAJÍCÍ HVĚZDY.“ Příběhy v tomto svazku vyšly kdysi ve dvou knihách. Teď se někdo rozhodl to všechno spojit. A tak máme možnost si všechny čtyři povídky uchovat v jednom vydání. Časožrouti, Skryté okno do skryté zahrady, Policajt z knihovny a Sluneční pes tak tvoří skoro osmiset stránkovou knihu. Obě předcházející knihy už vlastním, ale . . . no, nekupte to. Stephen King má své příběhy hodně propracované a to je na tom to nejkrásnější. Ani tyto příběhy nejsou výjimkou. Jsou to jedny z nejlepších povídek, co jsem od pana spisovatele četl. A dvě povídky jsou dokonce zfilmované a nejsou zas tak špatné, jak někdo tvrdí. Citát: Pří psaní autor má a zřejmě vždycky měl pocit, že něco vykrádá. (Skryté okno do skryté zahrady) V Časožroutech je jeden moment, kdy jsem měl mrazení i s chlupy v pozoru. Jedná se o ženu (Anne), která rukou zacpe díru po kulce v letícím letadle. Se slovy: „Vidíš, miláčku, o všechno je postaráno . . . To vůbec nebolí – věř mi . . .“ Vždy, když si na tuto scénu vzpomenu mě začne bolet ruka. Pocit, kdy je vysávána vně letadla je dokonalou hororovou situací. Něco jako RipleyAlien, kdy opouští letící Betty dírou ve skle. Samo o sobě tu scénu ani nemusíte vidět a stejně má na vás hrůzný a bolestivý účinek. Citát: Všechny ty snímky zachycovaly něco, co vypadalo jako uprchlík z místního psího útulku. (Sluneční pes) V předmluvě k poslední povídce v tomto svazku nazvané Sluneční pes, pan King oznamuje, že Sluneční pes je součástí trilogie, která je spojnicí Temné půle a Nezbytných věcí, příběhů odehrávající se v Castle Rocku. Po Časožroutech je pro mě Sluneční pes druhým nejlepším a nejmrazivějším příběhem v tomto svazku. Ovšem toto tvrzení je irelevantní. Ve skutečnosti se mi líbily všechny příběhy. Každý si má své kouzlo, svou krev, svou lásku a své „Kingovské“ prostředí. Dvě povídky jsou zakončené trochu veselejším skutkem, což mi v Kingovo světě připadá podivné. Ostatně mé názory na povídky samostatné najdete v sekci „Části díla“ u této knihy. Citát: Pamatujte na knihovního policistu. (Policajt z knihovny)

Toto som proste musel mať. Čtyři po půlnoci King vydal ako zbierku štyroch noviel na začiatku 90. rokov a prekvapivo to bolo do slovenčiny preložené už o pár rokov neskôr. Vtedy ale knihu slovenský vydavateľ rafinovane rozsekol na dve časti. Český vydavateľ tento podľa mňa neveľmi morálny, zato stopercentne šikovný komerčný ťah (= kto si kúpi jednotku, logicky si bude „musieť“ dokúpiť aj dvojku a za dve knihy je väčšia tržba, ako za jednu) napodobnil a to dokonca dvakrát (2002 a reedícia 2017). Mne to vždy vadilo, takže keď sa na trhu v r. 2023 objavila zbierka v českom jazyku v takej reprezentatívnej podobe, v akej ju King zamýšľal, nemohol som si ju nezadovážiť a to napriek tomu, že dotyčné 4 kusy nepovažujem za úplne to naj, čo najslávnejší Mainčan napísal. Na súhrnné vydanie je radosť pozerať: 752 strán, tvrdá väzba, prebal, Kingovo úvodné slovo (úplne bez irónie: akonáhle príde reč na tvorbu a proces písania a veci s tým súvisiace, je to veľmi múdry muž) a ku každej novele prislúchajú poznámky, v ktorých nám SK priblíži pozadie vzniku toho-ktorého textu. Asi je to dané i luxusným vydaním, neviem, ale keď som si jednotlivé novely prečítal v tomto prevedení, každá z nich na mňa pôsobila o poznanie lepšie, ako pri prvom čítaní v 90. rokoch. Mnohé majú šialene originálne nápady (nech foťákom fotíte čokoľvek resp. kohokoľvek, zakaždým sa na vyvolanej fotke objaví pes... a každou ďalšou fotkou je bližšie a bližšie), až si ozaj myslím, že ak by King nebol závislý na alkohole a drogách, nikdy by také námety nedokázal vymyslieť. Druhou stranou mince je, že tieto WTF nápady dokázal svojím majstrovským, zručným štýlom pretaviť do takej podoby, že vám ani len nenapadne premýšľať nad tým, aká je to hovadina a namiesto toho nasávate riadok za riadkom, odsek za odsekom, kapitolu za kapitolou... Ale ako vravím, King napísal aj lepšie veci a ak sme pri jeho zbierkach, či už noviel alebo poviedok, tak u mňa je jednoznačným víťazom stále Nočná zmena a Čtyři roční doby. I toto ale bolo veľmi fajn. No 4* tomu proste neviem dať. Námety boli super, ale následné rozpracovanie do príbehu občas nudilo a stagnovalo, pod čo sa podpísal Kingov „zlozvyk“ (?) naťahovať príbehy o desiatky strán viac, než by bolo nutné. Pekne to vidno na novele Skryté okno do skrytej záhrady: začína super, už prvá veta vás dostane. Viete, že niekto niekomu ukradol námet. Ak ste vášnivý čitateľ, viete, že je to hrdelný zločin. Nepoznáte síce zatiaľ postavy, neviete detaily, ale už prvá veta vás schmatne pod krk a povie vám musíš to okamžite dočítať do konca. No a tak dočítate a áno, je to dobré, miestami vari až super, ale miestami je to naopak zbytočne dlhé a ku koncu je toho už proste tak nejak moc. Ako vravím: King napísal už lepšie veci. K súhrnnému vydaniu z r. 2023 by som každopádne mal pár technických výhrad: napr. mi nesedelo absurdné vykanie medzi Mortom a Shooterom a taktiež drastické vyspoilerovanie šokujúcej pointy na zadnej strane obálky.