Petře Soukupové tedy rozhodně nemůžu odepřít, že mě pokaždé chytí a odmítá pustit. Přiková mě do křesla a já si nikdy nevšimnu, že to křeslo je elektrické. Takže přichází malé šoky, pak větší a větší a já pořád sedím a nechávám si pouštět ty malé, větší i obrovské šoky do těla dál... Tentokrát autorka zpracovala tři novely, ve kterých se řeší především sourozenecké vztahy - až sourozenecká rivalita. Každá z novel je jiná, ale spojuje je téma (z)mizení/absence někoho nebo něčeho v životě. Každé z popisovaných dětí je jiné a přece jen jsou si v určitých rysech tak podobné (ano, podprahově vnímám i kritiku současné výchovy, potažmo společnosti). Úsečné věty, o to větší emocionální dopad. Nečekejte ale žádnou selanku ani pohádku, u knih Petry Soukupové jde o to, dostat se až na dřeň, ke kořenům. A to obvykle bolí...

Uf. První dva příběhy jsou výborné. Mají spád, výborný námět, dobré postavy i závěrečnou pointu. Povídky mě moc neberou, ale tyhle mě po několika stranách dostaly. Na malého střihače a nesourodé sourozence hned tak nezapomenu. Třetí příběh už tolik neokouzlil. Občas jsem se ztrácel ve spoustě jmen i událostí.