Těm, co nemají osobní zkušenost dítěte možná přijde kniha málo rozmanitá, monotematická a děti bez názoru. Ehm. Moje vlastní zkušenost je, že je to právě takové, možná s drobnými obměnami, jak se v knížce píše. Knížku jsem zlouskla během dvouhodinového letu a nebylo mi z ní dobře, na druhou stranu psycholog velmi dobře a trefně okomentoval jednotlivé příběhy. Takže: 1. ano, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá (dopad na vztahy s rodiči v dospělosti), 2. možná je to teď jiné, ale před x lety, když se naši rozváděli, se mě na názor nikdo neptal a když jo, stejně to bylo každému jedno, a úplně nejvíc rodičům, 3. ano, bránit druhému rodiči v kontaktu s dětmi je ta největší podlost, kterou znám (a ano, dítě se bojí dát najevo své opravdové city, pokud jsou přítomni oba - i ten, co je s ním povětšinou i ten druhý, co ho má pořád rádo) a pokud se tak děje za "pomoci" státu, je to ještě horší, 4. moc toho dítě ani nevypráví sociálním pracovnicím (prostě se stydí, i menší dítě má celkem jasno v tom, co je běžné a má představy a obavy, co ještě horšího by se mohlo stát - třeba odebrání do dětského domova, taky oblíbená výhrůžka). Pokud se tedy zrovna rozvádíte nebo se k tomu chystáte, buďte prosím tak hodní a nedělejte z dítěte nástroj pomsty. To dítě na to totiž jednou přijde a děkovat vám opravdu nebude (s výjimkou případů, kdy je druhý rodič násilník nebo tak něco podobného).