Klub divných dětí

Když jsem poprvé viděla tento titul od mé oblíbené spisovatelky na předvánočním knižním trhu, věděla jsem, že je to to pravé pro mého staršího syna. Jednak hrozně rád čte a jednak by byl asi dalším z členů "klubu". Kniha mě zaujala už jen svým názvem, krásnou obálkou i poutavými ilustracemi. A nelitovala jsem. Syna jsem přistihla, jak se při čtení nahlas směje, u mně šlo spíš o milá pousmání. Autorka má skvělý vypravěčský talent, má cit pro příběh a pro míru.... a to vše v kombinaci s úžasným nápadem, myšlenkou na knihu, to vše si zaslouží velkou pochvalu. Skvělá kniha pro děti, zábavný návrat do dětského světa pro dospěláky. Super. (březen: 1190 str.) PS. a opět naprosto plánovitě musím naspat, že ani tato kniha rozhodně nesplňuje čtenářskou výzvu o psychicky narušené hlavní postavě, přestože to tak mnoho čtenářů vidí, kdo z nás si může říct, že on není divný?

Až mě zase v budoucnu sklátí moribundus a večerní četbu skřítěti bych prochrchlala, chci být připravena a mít v záloze vhodnou audioknihu. Tak se stalo, že jsem zakopla o "Klub divných dětí", u kterého mi sice bylo jasné, že do něj předškolní cácorka zdaleka nedorostla, ale třeba za několik let...? Začala jsem v práci z plezíru poslouchat, po první kapitole jsem si říkala "nic moc, příliš dětské", ovšem druhá už do mě zatnula nehtíky a já bez utrpení vydržela do finále. Nejsem si jistá, jak hodnotit - do cílové skupiny nespadám téměř 30 let, ovšem tehdy by se mi tahle parta děcek vymykajících se normálu pravděpodobně zamlouvala. Aby ne, byla jsem divné dítě, přecitlivělé, tiché, mezi vrstevníky jsem po přestupu na sportovní školu nezapadla, ani jsem se nesnažila. S náznaky šikany od (i starších) kluků jsem se vypořádala překvapivě rázně, stačilo rozdat pár facek, kopanců do holeně či do zadku a byl klid. Není těžké si zjednat respekt, když máte výšku dospělého a váš trénink se zaměřuje na vrhání tříkilovými koulemi. S jedovatými jazyky spolužaček jsem se tak snadno srovnat nedokázala. Ve volném čase pomáhalo utíkat do knižních světů, kreslit sci-fi komiksy s vlastními hrdiny... a po čtyřech letech jsem se dostala na školu výtvarného zaměření, kde jsem mezi mladičkými bohémy byla příliš obyčejná :-). Těmito tématy se kniha zabývá, dětmi s různými druhy "postižení": obézní Katka by jen četla, bojácný Petr trpí nočními můrami, zahořklý Franta nemá zdravé nohy a Mila vnímá svět kolem sebe odlišnou optikou, upoutat její pozornost je složité. Každý z nich (ne)čelí svým problémům, spolužákům či rodičům vlastními způsoby. A postupně s pomocí ostatních outsiderů dokážou do budoucna hledět s nadějí, méně osaměle. Já se po dobu poslechu vrátila do hořkosladkých dob dětství, navíc jsem si připomněla, jak je důležité nepodceňovat dětská trápení. Už jen za to bych hodnotila vysoko. Rozhodující je nicméně hlas čtenářů ve věku +/- 10 let, za ně mluvit nemůžu. Třeba sem jednou doplním hvězdy dle dojmů mé dcery (ta je kupodivu navzdory divným rodičům na nejlepší cestě stát se normálním "růžovým mozkem").