„Teď už zbejvalo jenom najít někoho, kdo si zaslouží umřít, a zabít ho.“ „To nemůže bejt moc těžký, ne?“ „Zabij pro mě, nebo budeš zabit.“ Po důkladném očichání knihy po rozbalení, jsem jí jen tak letmo prolistoval, než začnu číst. I tak jsem zahlédl spíše tmavé barvy a komiksová okna plná detailů. Máte se opravdu na co těšit. Krev na vás cáká hned z prvních stránek. A při tom si vyslechnem zpověď hlavního aktéra, který vám určitě přiroste k srdci. Hlavně, když je nucen do jisté situace a musí zabíjet. Ano, tak to je, a tak se to na počátku příběhu dozvíte. Což ostatně tak nějak vysvětluje tvůrce v anotaci na zadní straně tohoto příběhu. Malá ochutnávka: Takhle jsem si svůj život nepředstavoval. Ale někdy nemáte na výběr, že jo? A řekněme si to otevřeně – já jsem v tomhle fakt dobrej. V zabíjení lidí. Lidí, co si to zaslouží. Jasně, můžete se ze svého obláčku nadřazenosti ptát, kdo mi dal právo rozhodovat... Ale to je váš sebeobrannej mechanizmus. Vaše alibi pro to, že vy nic neděláte. Protože svět je ve sračkách a všichni to víme. Fascinoval mě příběh O hrbáčovi z Tisíce a jedné noci. Ed Brubaker slovy hlavního hrdiny tento příběh vysvětluje, a mě hlavně zaujala a zamrazila ta myšlenka o lidech, kteří se snaží zachovat správně. To rozebrání povah a konečný výrok, že to je úplně jinak než v té pohádce....nádhera. Ale víc prozrazovat nebudu, kdo chce víc, musí si knihu přečíst. Krásně to podtrhuje kresba Seana Phillipse. Jsou tu totiž komiksová okna beze slov a úvahy hlavního „hrdiny“ jsou napsány v bílých liniích po okrajích stránek. Citát: Jenže já si myslím, že ten, kdo stvořil ten původní příběh, znal pravdu.... Opravdové napětí přišlo záhy. Čekal jsem, kde sežene zbraň a kdy narazí na prvního „špatnýho“ člověka, aby jej mohl (musel?) zabít. Všechno se to ve mně bouřilo. Nevěděl jsem zda mu fandit, nebo ho odsuzovat. Znáte ten pocit, že víte, že někdo je zlý, ale vy si furt říkáte, že nemáte soudit a házet kameny, když sami nejste bez viny. Ale je vina a vina? Existuje špatné a dobré zlo? Něco jako „poloviční lež je lepší než úplná pravda.“ No, rozhodně vás tento příběh donutí nad tímto popřemýšlet. Jisté je však jedno: Kdyby to skončilo prvním zabitím, tak by tento příběh nemohl být dále vyprávěn, že jo? Jak se mi tento příběh líbil je snad jasný z uděleného hodnocení. Citát: Démoni neexistujou. Nejsem buran ze zapadákova, kterej věří na anděly a čerty a podobný hovadiny. Takže jsem věděl, že to, co jsem tý noci viděl, se odehrálo jen v mý hlavě.

Ústřední motiv je perfektní, alespoň dokud se držel lehce fantaskního vyznění. Vím, že to bude znít absurdně, ale v rámci díla Eda Brubakera to byla minimálně příjemná změna. Jakmile se však ke konci začalo rýsovat racionální vysvětlení, pocítil jsem pouze zklamání, přestože podobný vývoj se dal očekávat. Naštěstí není všem dnům konec, druhá kniha může ještě lecčíms překvapit. Jinak ale klasický Brubaker - nejednoznačný hrdina, jenž se dostane do zapeklité situace, která má jediné řešení. A to samozřejmě znamená to nejhorší možné, jaké vás může napadnout. Postupně tak sledujete jeho cestu do totálního pekla, přičemž bezděčně doufáte, že právě on se z toho nějak vylíže. K tomu si připočtěte obligátní femme fatale, o níž si po většinu času nevíte co myslet, ale tušíte, že její úloha v příběhu bude klíčová, a máte na světě další parádní noirovku od zaběhnutého mistra. Výtvarné zpracování Seana Philipse je pak už jen třešnička na dortu ovšem ani ne tak překvapivá, jako spíš samozřejmá.