Fatale Smrt je mi v patách

„Ze vzdáleného břehu uslyší jejich volání. Žalm, kletbu a modlitbu v jediném zpěvu. Nechat se přivést na svět je těžší, než si pamatoval“... „Začalo to na pohřbu“ Tady mě dostala hned úvodní celostránková kresba. Něco jako Predátor se samopalem, fakt nádhera. Teprve později nám je prokázána ta čest, zjistit, kdo to je... K této sérii (ano Fatale je na pět svazků) jsem se dostal díky výjimečně nádhernému příběhu Zatmívačka, kterou má na svědomí právě tato autorská dvojice. Ed Brubaker (scénář) a Sean Phillips (kresba) se prostě našli a jejich spolupráce byla, alespoň v Zatmívačce, dokonalá. Proto jsem nemohl odolat a fatálně a slepě jsem si Fatale pořídil. Prostě jsem si řekl, že to musí být dobré. A nelitoval jsem ...ani chvilku. Citát: A teď tu jste vy, a pomůžete mi dojít k mému bohu znovu. Jo, krása. (Jo je taky krásná) Teď však mluvím o formě vyprávění. Prolog nás sice zavedl až do roku 2011, ale hned kapitolou první se vracíme zpět do minulosti. Respektive až do roku 1956. Tady to celé začalo. San Francisco. Odvíjí se tu detektivní příběh dvou základních postav. Scénář promakaný a uvěřitelný, kresba výborná někdy až dechberoucí. Barvy (Dave Steward) tmavé, tlumené. Černá je černější než noc, červená je spíše tmavý chilli ketchup. V příběhu ani jednou neuvidíme slunce. Leda když si odříznete víčka. Malá ochutnávka: Vypravěč Nicolas Lash: Té noci v Dominikově starém domě, kus na sever od pobřeží, jsem přemýšlel o tom, co mi řekla (říkejme jí zatím Jo, jo) o něm (Dominik Raines, ten pohřeb na začátku, pamatujete?) a své babičce. Že by ten zahořklý starý parchant měl celé ty roky jen zlomené srdce? Byla její babička ta MŮZA, pro kterou chrlil ty své příšerné detektivky? Bestselery, to ano, ale odpad.... Je v tom spousty tajemna, okultismu, lásky (není to to samé?), snahy o přežití, snahy o věčnost, a to celé v hávu nočního noirového nebe, kde všechny stíny v koutech jsou nebezpečné a smrtící. Má to perfektní prostředí, které jsem si neskonale užíval. Jenže jednu vadu to přeci jenom má, tohle není konec, to je teprve začátek. Ještě, že mám druhou knihu hned při ruce. Počítám s tím, že „Ďábelská záležitost“ bude ještě ďábelštější než „Smrt je mi v patách“. Při čtení jsem poslouchal naprosto fatálně brutální Forteresse a jejich studiové album z roku 2006 - Metal Noir Quebecois... Citát: Na tomhle místě jsem umřela poprvé. ZAJÍMAVOST - Ed Brubaker věnoval tuto knihu Joeu Hillovi a Megan Abbottové, kteří jej nevědomky inspirovali.

Vysoké hodnocení je z mé strany za autorský nápad a tvůrčí odvahu jít do něčeho jiného než je standard. Navíc jde o horor a toho je v komiksu ještě míň než v literatuře. Ale se spokojeností s obsahem jsem zatím na vážkách. Můj problém s Edem Brubakerem spočívá v tom, že i když má ten chlap skvělé nápady, způsob jeho vyprávění mi přijde poněkud umělý. Uznávám, že využívání mužských slabostí a ženských předností jde podobně jako v Criminalu záměrně na ruku tradicím žánru. Jenže proto, abych něčemu propadl, musím tomu i věřit. A v tomhle ohledu mě ústřední femme fatale nepřesvědčila ani na sekundu. Prostě jen další kráska s modrýma očima, ale nic, kvůli čemu bych musel začít šílet. Každopádně atmosféra komiksu parádní. Lovecraftovská mystika a krvavý okultismus v kombinaci s klasickým noirem působí na všechny čtenářovy smysly, třebaže se příběh teprve rozjíždí a jen máloco dává nějaký smysl. Teď jen, aby další střípky skládačky odhalily mozaiku, která skutečně naplní vkládaná očekávání.