Fatale Na západ od pekla

Šplhali přes těla svých mrtvých, jen aby se k ní dostali. Na tomto, v pořadí již třetím, komiksu v sérii Fatale mě zaujala hned úvodní strana. Je rudá, krvavá a postava (nebudu jmenovat) která je zde znázorněna vypadá nasraně i strhaně zároveň. Sean Phillips se na této podobizně pěkně vyřádil. Ostatně, celé ta kresba tohoto příběhu je nádherná, temná a ve své podstatě vzrušující. Phillipsův styl se mi prostě líbí. Všechny ty komiksový okna, to prostředí a dokonce i postavy na čtenáře působí strašidelně a zároveň vlastně i kouzelně. Na jedné straně vás varují před nebezpečím a na druhé straně vás nutí číst dál a propadat se hlouběji do příběhu. Malá ochutnávka: Texas 1936 ...a pak spolu byli na útěku. Zažíval to největší vzrušení jaké kdy poznal. Přes den jeli napříč Texasem a každou noc se milovali. Na svého mrtvého parťáka ani nepomyslel. Ani na snoubenku, kterou opustil. Vlastně na nic ze života před Jo. Celý ten temný příběh plný krve je protkán jak minulostí, současností a možná i budoucností. V tomto svazku se dostaneme dokonce až někam do roku 1286. Ed Brubaker nás vede zpět, tam kde možná začalo peklo. A že tohle bude asi hodně krvavé, tomu nasvědčuje už jen název, a to nesmím vynechat úvodní stranu obálky. Dokonce i název kapitoly „Překrásný způsob smrti“ vás donutí se nad celým příběhem zamyslet. Je to opravdu jen o smrti? A nebo je v tom něco hlubšího, něco, co ještě není vidět, ale pomalu to putuje na povrch? Možná za tou vší smrtí bude nějaké zrození. Citát: Tančila do rytmu hudby z hlubin země.

Tentokrát zase trochu jinak. A řekla bych, velice ráda a velice upřímně, že se mi to takhle taky líbilo. Už bylo na čase trochu odkrýt minulost Josephine. Tak proč ne formou (na první pohled samostatných) příběhů...chytře to v knize není chronologicky... Případ Alfreda Ravenscrofta (Texas 1936): Tohle bylo naprosto bravurně napsaný. Samozřejmě je tady muž, který byl "zasažen". Což bylo drsný, ale v odměnách to stejný rozdrcení duše. Až na konec jeho příběhu, že? Ale Jo hledá Alfreda Ravenscrofta. Spisovatele, který napsal povídku, kde jsou stejné příšery, které ona sama vídá ve svých nočních můrách. Je čas vyslechnout si jeho příběh. Bylo to krvavý, šílený, dojemný a samozřejmě napínavý a tajemný. Prostě nádhera :) 5/5 Překrásný způsob smrti (Francie 1286): Vážně? Překrásný způsob smrti? Pro někoho, koho nezmůže ani plamen? Opět dojemné, plné krve, nenávisti, naděje a osudu. A konečného pochopení, že jsou lidé, kteří nejsou sice zlý, ale ten kdo, kolem sebe rozesývá pouze neštěstí nikdy do šťastného konce nikdy nedojde. Tohle bylo vážně skvělé. A hlavně dojemně odvyprávěné. 5/5 Nejtemnější stezkou (Colorado 1883): Hmmm? Wau! Tak tady moje já hledající alespoň nějaké odpovědi chrotalo blahem. Úvodní shrnutí životů bylo fajn vzhledem k faktu, že stejně ví, že to nejde opakovat stále dokola, když neví, kdo je. Prostě hodně krve, emocí a hlavně i pár odpovědí. Tohle bylo vážně fajn. Byť na divokém západě... 5/5 Jediným pohledem (Rumunsko 1943): A to by nebylo, aby chybělo něco, co mám moc ráda. Zabíjení démonickejch nácků! Ale převineme trochu dřív v ději ;) Na začátku to bylo trochu i pozitivní, jenže potom se Jo dostane do Rumunska, a všechno to jde do háje. Ale není tam sama. Je tam i voják, který zná pravdu. Proč se skrývat, když jste démon? Tohle je ideální situace ve světě. A teď jsem zpátky na začátku. Klidně bych si o tom přečetla i samostatnou kapitolu v knize. Jako...zabíjení démonickejch nácků ;) 5/5 Mě se ty povídky moc libily, protože Jo ukázaly v jiném světle. Jako na začátku jenom zmatenou ženu nad svým osudem, která chce jenom přežít (paradox, co?) a ne jenom jako "cold bicht", která zneužívá chlapy, aby dostala, co chce. Což jsem tam trochu očekávala/doufala/potřebovala, jenom jsem chtěla, aby to bylo, sakra, dobře napsané. To se stalo :)