Fatale 5 Proklít démona

„Uměla muže do hrobu pouze dostávat. Neví, jak je zase vykopat. Věci uměla jen a pouze ničit“. „Nejsem si jistý, co vlastně vidím, když zjistím, že už nejsem mrtvý“. Trocha klasiky neuškodí. Příběh začíná citátem od Nietzscheho: Proklít démona. Ostatně, tak se jmenuje i tento poslední příběh ze série Fatale. A je to peklo hned od samého začátku. Tady se bude hodně umírat. Jo, jasně, umírá se tu už od samého počátku, ale tohle je vrchol a krev bude potřeba na staré rituály. Pro své bohy uděláme vše. Já si dal za cíl dočíst tuto sérii, ale začínají mi písmenka tancovat před očima a mé sny jsou čím dál tím brutálnější. Ale již není cesty zpět... Malá ochutnávka: ...a už vůbec nebyla připravená na všechny ty oči, ty ruce, které nikdy nebudou mít dost. Nesnášela, že to musí být zrovna takhle. Nesnášela fakt, že knihovník měl pravdu, když cítila, jak v ní roste síla prokletí. Nahlížela zhluboka do srdcí mužů, které ničila, na jejich křehké naděje, na rodiny, které odkládají stranou, když jejich chtíč přeroste v hlad, který jim vymete hlavy... Opět tu přeskakujeme v čase. Začneme někdy na sklonku roku 2014 a podíváme se i jak Jo spáchala první sebevraždu. Psal se rok 1935. Pak s hrůzou v srdci pochopíme, kolik těch sebevražd vůbec Josephine spáchala. Opět plné násilí a smutku. Parádní scénář pokračuje. Ani kresba nezaostává a mistr Sean Phillips dokazuje, že prostě umí. Krásné zakončení celé série. Vřele doporučuji, ale jen pro silné povahy. Je tu spousty krve, sexu a monster z dávných dob. Citát: Chtěla ho vyrvat smrti, aby ho mohla znovu zabít. Při čtení tohoto příběhu jsem poslouchal skupinu Dead Sun a jejich studiové album „The Clockwise Charade“. Z celé série jsem vybral spousty citátů a vložil je Edu Brubakerovi do jeho profilu. Jsem rád, že jsem byl svědkem tohoto dobrodružství, rozhodně si z něho odnesu temnotu a spousty otázek, zda je toto vůbec možné. Zda existuje něco tak temného za hranicí světla, tak krutého, že to pohltí vaše tělo, váš chtíč a sklony k sebevraždám....Jděte na to, FATALE je tu pro vás. Nezavírejte před ním oči. Citát: Když zavře oči, ocitá se na místě, kde její sny zdivočí.

A máme tady finále. Musím říct, že napsat tenhle komentář mi dalo trochu zabrat. A musela jsem si po přečtení dát od komentáře odstup. V posledním díle už začnou věci dávat smysl. Minulosti začne dávat smysl. A mě jako čtenáři tuhla krev v žilách, protože ve mě hlodala ta zlobivá myšlenka, že tohle prostě nemůže skončit dobře. Dovětek "jak pro koho" nepočítám. Protože poslední třetina knihy je strašně napínavá a vážně brutální (Zde mám jenom jednu vítku, která způsobila až moc snadný prokouknutí. Nick je nahej, takže to bylo muselo být vidět, ne? Přesto ho pověsí za protézu?) a konec je emoční pecka, až hamba, ale dík za to. Moc. Pasáž o rok později je poslední kopnutí do už tak emočně vyždímaný trosky, kterou ze mě (převážně poslední dva díly) Fatale udělala. Což je vtipné. Tehdy jsem první díl napoprvé nedočetla :O