Bylo jednou jedno auto, které nebylo obyčejné auto. Tohle auto by ani nemělo jezdit. Tohle vůbec nedávalo smysl. Nedávalo to smysl v roce 1979 a nedává to smysl ani v přítomnosti. Bylo jednou jedno auto, které nebylo obyčejné auto. Rozhodně mám ráda tenhle styl vedení příběhu, kdy se něco stalo v minulosti, co někdo vypráví v přítomnosti a tam poté bude pokračovat děj dál s hrdinou ovlivněným oněmi informacemi. Protože, co je tohle autíčko zač je hodně zajímavé. A vyprávění z minulosti je strašně moc napínavé. Bylo jednou jedno auto, které nebylo obyčejné auto. A potom je tady Ned. Syn policisty, který před rokem zemřel. Ned, kterého mají všichni rádi. Ned, který se právě dozvěděl důležitou část minulosti, které byl součástí i jeho táta. Minulosti plné příšer, jiných dimenzí a smrti. Jenom mě trochu překvapil poměr sil příběhu minulosti a přítomnosti. Ale ono to do sebe na konci zapadlo. A proto se mi moc se líbilo sdělení, které má kniha přenést jejímu čtenáři. Bylo jednou jedno auto, které nebylo obyčejné auto. Příběh knihy Z Buicku 8 nikam nepospíchá. S tím nemám žádný problém, jenom jsem byla zvědavá, jak půjde příběh, když má kniha lehce přes 300 stran. Protože tahle kniha mizí rychle z toho důvodu, jaký je vybraný styl psaní, a v návaznosti na to tedy i trochu jiné pohledy vyprávění. Bylo jednou jedno auto, které nebylo obyčejné auto. A Stephen King mi doručil další skvělou knihu :) 4,5/5