You Like It Darker

Další přičuchnutí k mistru hororu dopadlo na výbornou. Ač nejsou všechny povídky hororové, rozhodně jsou napínavé nebo překvapivé. Navíc miluji Kingovo vypravěčské umění, dokázal by zajímavě přepsat i zprávu ze zasedání vlády... Nejvíc se mi líbily povídky Chřestýši a Odpovídající, při těch mi opravdu běhal mráz po zádech. Ale všechny z této sbírky, kratší nebo delší, byly v nějakém aspektu skvělé. Obdivuji, jak dokáže na pár stránkách dokonale vystihnout podstatu a to důležité pro příběh a ještě to dokonale vypointovat. A také mám ráda, jak skvěle si umí hrát s atmosférou u delších věcí a udržet čtenáře přikované ke stránkám. Naprostá paráda. Doporučuji.

Král jak stárne život jeho literárních postav jako by stále zřetelněji ustupoval z pověstné temnoty duše. Nebo spíš svou temnou stránku umněji zahalují do zdánlivě neškodného bláznovství...? Jasnější obrysy naopak zaujímají ironie, sarkasmus, ale taky člověčenství. A pochopitelně zůstávají tradiční americké kulisy a záliba ve fantasy a nadpřirozenu. Taky se sluší říct, že jsou autoři popisní a všeobjasňující a pak tací jako King. U řady povídek jsem si vzala time-out, abych se zamyslela nad pointou. A to kvituju. Že spoléhá na přemýšlivého čtenáře. Dost mě hned úvodem pobavila potměšilá Kingova posloupnost – úvodní věnování knihy Dvojčatům Thomasovi a Edwardovi a na následující stránce titul první povídky "Dva talentovaní parchanti" :-D. Tuším, že úvodní povídka svou civilností, neakčností a zdánlivou bezobsažností ne každého uspokojila. Já právě tady uvítala ono člověčenství a úvahu a la King nad příčinou talentu. "Pátý krok" je rozhodně zajímavá povídka o chronickém alkoholikovi se zcela nečekaným závěrem, kde se naplno projevil Kingův cynismus. "Pošuk Willie" skrývá temné tajemství, a to i pro čtenáře. Otázkou pro mě ale zůstává, zdali smrt člověka je tady vyvrcholením nebo katalyzátorem. Do "Noční můry Dannyho Coughlina" King namíchal koktej snů, esoteriky, víry v Boha, vinu, trest, presumpci neviny a zbraně. Hlavní atributy, na kterých pevné a nezměnitelně stojí americká společnost. Ani tady si nejsem jistá, a to tím, zdali to King oslavuje nebo karikuje. Z mého pohledu ukazuje na vychýlenost amerického soudního systému s laickými porotami. V každém případě napínavý krimi příběh. "Finn" je krátká a pro mě trochu obtížné uchopitelná povídka o notorickém smolaři. V "Slide Inn Road" King postavil své hrdiny - běžnou americkou rodinu - do mezní situace. Ty vždycky prověří skutečný charakter člověka. A vždy se potvrdí, že zdání klame. "Rudé znamení" nabízí příhodné vyústění pro bobtnající, hašteřivý manželský nesoulad, který King vtipně transformoval do ufounských výšin. "Odborník na turbulence" je zajímavá povídka, která mě coby cestovatele vzduchem pobavila (mám dobrou představivost), ale toť asi vše. Záhada border kolie "Laurie" byla víc pohlazením po duši než děsivým temným příběhem. Ale kdo ví... "Chřestýši" probudili Kingovu fantazii, povedená duchařina s dramatickými závěrem. V povídce "Snící" se King inspiroval Jungovými teoriemi o snech. A když říká, že "sny jsou nebezpečné", tak tady to platí obzvlášť. Povídka "Odpovídající" je o osudovosti lidského života. Už jste se někdy ptali, proč váš život nabral tu či onu trajektorii? King ano. Odtud nejspíš inspirace pro povídku ;-). Mmch, povídku začal psát ve 30 a dopsal v 75. Není povídka, která by mě neoslovila. Nejvíc asi zaujala "Noční můra Dannyho Coughlina". Velmi zajímavý byl pro mě doslov autora. Pobavilo mě jeho hodnocení čtenářů hororových příběhů. Dle něj je totiž nejlépe dokáží ocenit ti soucitní a empatičtí. Ti bez fantazie stojí podle Kinga za nejvíc trápení tohoto světa. A taky mi dal tip na svůj další román. Mezi jeho nejmilejší patří dle jeho slov Růženky, což je moc pěkná pozvánka.