Vlci z Cally

Vlci z Cally jako westernová pocta zahalená hávem žánrového mišmaše. Jsem překvapen, ale pátý díl Temné věže mne nečekaně odsunul k menšině těch méně spokojených. A důvodů je víc. Ten hlavní je autorova viditelná snaha dostat do jednoho dílu příliš mnoho z toho, co se mu v hlavě při tvůrčím aktu urodilo a mne to přiznám se trochu zahltilo a počas celého čtení ne a ne si vše spojit v nějaký jednotný a sympaticky uhlazený literární komplet. Přílišná rozvláčnost je důvod druhý a byl by mnou odpuštěn, ale jen dech beroucím závěrem... jenže ten nepřišel. No a poslední důvod je fakt, že po předchozím retrospektivním díle jsem už pravda čekal i nějaký ten citelný posun směrem k Temné věži... také marně. Sečteno, beru tento díl jako Kingovo drobné klopýtnutí v sérii, které zdaleka nemá sílu mne odradit od čtenářského putování k Temné věži. A kdo ví, snad na konci přičtu tomuto dílu zpětně větší důležitost.

Táto časť má vyše 600 strán, ale prečítala som ju naozaj rýchlo. Dej bol opäť napínavý a rýchlo ubiehal. Všetky postavy sú sympatické, jak tie hlavné, tak aj tie vedľajšie, hlavne otec Callahan s ktorým sme sa mohli stretnúť už v knihe Prokletí Salemu (musím si to znova prečítať). Čo ma trošku mrzelo je to, že v podstate celú knihu sa rozpráva o vlkoch a bitka s nimi je potom iba na pár strán. To v konečnom dôsledku až tak nevadí, pretože aj zvyšný dej je zaujímavý, len podľa názvu som to čakala trošku dlhšie. Tiež mi trošku vadilo, že King svojím postavám stále „nakladá“ – nielen, že musia doputovať k Temnej veži, čo zjavne nie je až také jednoduché, ale stále im pribúdajú aj nejaké osobné problémy, hlavne chudinke Susannah. Ináč sa mi veľmi páčilo Callahanovo rozprávanie a vlastne aj celá kniha a neviem sa dočkať ďalšej časti.