Po Ubiku zůstavá na jazyku zvláštní pachuť. Obvykle se z románů svého oblíbeného autora dovedu vymotat celá, ale tady jsem se ztratila. Propadám se hloubš do nory za bílým králíčkem, ale bez možnosti návratu. A tak se potácím příběhem jen jako nastrčená osoba, která tam vlastně ani nezapadne a není pro ni místa. Opravdu podivný román a přesto jsem si ho i tak užila, byť mi tam chyběla taková ta radost z toho, že zase stojím pevně nohama na zemi. Tady mám pocit, že jsem stále chycena v příběhu... PKD pro mne byl, je a bude vždy géniem. Když čtete cokoliv od něj, tak vám na malou chvíli převrátí život vzhůru nohama, pak vás postaví na zem, ale něco z něj ve vás utkví. Jeho knihy nesou něco hlubokého, co je po letech stále aktuální, či se to právě naplnilo. Ale pokud nechcte, tak nemusíte. Prostě jen další krásný den v ráji.

Tak som si po dlhom čase doprial P.K.Dicka a smelo môžem napísať, že som si počas celého čítania priadol blahom ako kocúr. Výborne a ešte raz výborne. Dick tentoraz nejde až tak na hranu, ako napr. V troch stigmatách Palmera Eldritcha, ale to mi, napriek tomu, že je to P.K.Dick, nevadilo. Okrem toho názvy, ako Moratórium milovaných bratov, alebo cintorín Prostého pastiera mi neskutočne lahodili. K tomu príbeh, typicky dickovsky zamotaný, mi opäť priniesol tak trošku mišmaš v hlave. Ach jaj, Dick, Dick (prosím neprekladať), kde si na tie svoje nápady chodil? Tam, kde by ma predsa len zaviedol preklad tvojho mena? :-) Si jednoducho ako eskamotér, prevrátiš čitateľovi mozog naruby a potom späť - zážitok skrátka stojí za to.