Tři stigmata Palmera Eldritche

Ani nevím, jak začít. Není to moje první kniha a tak jsem věděla, že se nemám pokoušet cokoliv pochopit. Zkrátka jsem počkala, až to samo přijde.... Trochu jako nějaká droga. První stránka je vlastně první dávka a pak se uvelebím a pomalu pozoruju, co to se mnou dělá.... Zhruba v půlce zjišťuji, že už nevím, co je skutečné a co není....Kde je nahoře? Kde je dole? A co když je skutečnost taková, že nelze přijmout a tak si myslím, že to není skutečnost a je to jen klam? ... Dick umí psát tak, že si říkáte, že píše nějakou magořinu, ale zároveń to vůbec hloupé není. Poukazuje i na problémy, které třeba v jeho době ještě tolik nebyly a nás se již týkají... Nejspíš to nebude autor pro každého, ale osobně si jeho knihy užívám a baví mě. Svými příběhy mě vrhne do světa mimo jakoukoliv kontrolu... a já se nechávám unášet.

Špatně se mi to četlo. To je jediná výtka knize. Ale to jsem měla už minule (moje druhá od autora). Než si po té době zase zvyknu, jak píše, jsem skoro na konci. Jinak dějově špica a naprostá bomba. Já byla víc než spokojená. Asi to má spojitost s tím, na co jsme zvyklí jako čtenáři teď, ale je mi jasný, že pokud bych četla tehdy, lapám po dechu ještě tři dny po dočtení.