Podivný ráj

Ranné povídky P. K. Dicka, ale i z nich už na nás cení zuby všechny černé můry, které autor měl a rád se o ně podílel se svými čtenáři. Jen tak namátkou z té hromádky nápadů, které mohou tížit mysl paranoika ; falešné identity, prapodivné nepřátelské invaze z vesmíru i jiných dimenzí, konflitky lidí s roboty i strašidlo studené války, delirické zážitky, paralelní světy, skoky v čase a prostoru, rozdvojené osobnosti až třeba v snad nejdepresivnější povídce neúnavný, neodvolatelný robotický prodejce. Většina povídek jsou krátké nápadité příběhy, nepostrádající vtip, ani napětí. Dvě jsou delšího formátu a připomínají trochu space opery. Avšak ve všech povídkách je nakonec skryto něco hlubšího, něco co bylo zřejmě Dickovou prapůvodní myšlenkou, kvůli které je nakonec napsal. Styl sci-fi je jenom forma, do které ja zabalil. Při čtení Dicka nemůžete necítit určité znepokojení, někdy záblesk jakéhosi deja vu, projekce nápadu, myšlenky, která vás donutí ztuhnout a věnovat jí několik minut svého života, někdy se vám vrací po hodiny a nejednou na Dickovi nápady nezapomente po leta. Dick byl skeptický jak vůči lidstvu, tak vůči člověku. V jeho knihách většinou nejsou lidé ti dobří a spravedliví. Pokud jim přiznává něco dobrého tak schopnost lásky, soucitu a touhy po svobodě. Tohle jsou, řekl bych tři axiomy jeho knih. A věřte, že vám taky ukáže jak všemožně se tyto vlastnosti dají v lidstvu i v člověku zabít. A ještě jedna věc prostupovala povídkami v této sbírce; a to byl rasismus, který Dick nenáviděl a opovrhoval jím. Tohle všechno z Dicka dělá nejen pouhého spisovatele sci-fi, ale posunuje ho mnohem výš.

Obvyklá dávka zmatení reality, pranoie, psioniků, robotů, mutantů, velkých jednobuněčných mimozemšťanů, předvídání budoucnosti, cestování do minulosti, post-apokalyptické společnosti a mnoha dalšího v jedinečném podání P.K.D.