Pustatiny

Třetí díl Temné věže má opravdu pomalý rozjezd, který může některé z méně trpělivých čtenářů odradit. Přece jen na něj nejsme u Kinga tak úplně zvyklí. Odložit knihu úplně byla ale opravdu škoda, protože i když přiznávám, že mě první třetiny knihy opravdu neokouzlila, druhá už byla opravdu lepší a ve třetí se autor projevil přesně tak, jak ho známe a máme rádi. To, že kniha končí kdesi „uprostřed“ a děj tak pro mnoho čtenářů působí neuzavřeně, pokládám za autorův mistrovský tah. Nejen, že kniha pro mě není „neucelená“, ale navíc dle mého názoru končí přesně tam kde má tak, aby ve čtenáři zbudila co nejvíc napětí a touhy číst dál. (Ale chápu, že se mi to mluví, když nemusím čekat několik let na další díl =)). Věc, za kterou Kinga musím opravdu pochválit je „postava“ Blaina, která se jeví jako šílený sadistický vlak, ale mám takové (nepodložené tušení), že je zatím něco víc. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo při pohledu na pro jiné veselou, pro mě krutou a nepřirozenou tvář (české obdoby mašinky Karlíka) mašinky Tomáše jímá děs. Povedený je i jakýsi úvod k Pistolníkově minulosti, o které se dozvíme v další knize. Takže nashle u dalšího dílu.

To co dokáže způsobit, že si nějakou sérii zamiluji, je mytologie a hloubka světa. To je důvod, proč podle mě patří Tolkien k nejlepším spisovatelům vůbec, to je důvod, proč miluji Lovecrafta a to je důvod, proč si začínám oblibovat i Temnou věž. Nemyslím si, že by King dosáhl Tolkienovských kvalit – spíše jsem si tím jist, v tomto jsem poněkud konzervativní -, ale i tak to opravdu začíná vypadat zajímavě. Hned na prvních stránkách se setkáváme s Šardikem. Nebudu prozrazovat co je zač, ale je to součást právě oné mytologie, která pro mě tolik znamená. Pravdou je, že Šardikova část byla moc krátká, podle mě celkem odbytá a hned po ní přichází série událostí, které pro mě nebyly až tolik zajímavé. Jednak proto, že nemám moc v lásce děti, jednak, že kniha (přesně na opak první knihy), nasadila až moc rychlé tempo – tedy kromě části s Jakem. Část, kterou jsem si užil, byl pak až rozhovor s Blanem. Avšak tato má lehká kritika nemění nic na tom, že jsem si to užil, King je stále stejně dobrý a svět se konečně rýsuje. Dávám plný počet hvězd, i když jsem malilinko váhal, zda nedat „pouze“ čtyři, kvalitou je však kniha blíže Třem vyvoleným, než Pistolníkovi. P.s. Ano, brumlák Ochu, je boží.