Jak psát, když národní literaturu zakáže režim kolaborantů sloužící okupantům? Kupodivu — pokud autorům nehrozí smrt nebo mučení — svobodně. To zažila část generace českých spisovatelů, umlčená za svou účast na pokusu dát socialismu lidskou tvář. Že šlo o pseudosocialismus sovětské výroby, byl odsouzen ke zmaru dřív, než jej 21. srpna 1968 přejely tanky „bratrských armád“ vyslaných Kremlem. Kupodivu nenastala literární poušť, ale jedna z nejplodnějších dob české literatury psané ze vzdoru, a přesto ne militantní a nenávistné. Trilogie aktovek Pavla Kohouta Život v tichém domě zkoumá v tragikomických příbězích, jak se na situacích, kdy je občan násilnickou mocí nucen jednat, jak nechce, podílí sám svou nemužnou vstřícností. Trilogie aktovek ze života spisovatele Vaňka, jehož vyslal na scény světa Václav Havel, si s jeho dovolením půjčuje hrdinu do groteskních příběhů odhalujících ubohost té místodržitelské moci i naivitu svobodného světa, který ji přesto považuje za věčnou. Hříčka Sex je sebekritickou reflexí jednoho ze šestice literátů, kteří peticí za osvobození zatčených kolegů zahájili občanský odboj — vzdor svým lidským slabostem… Rozebrané vydání Mladé fronty z roku 1998 je doplněno hříčkou Rr, kterou na téma své jazykové vady napsal s Pavlem Kohoutem Václav Havel. Šlo o soukromou soutěž „pro pobavení přátel“, jak byla podobná dílka nazývána, kdy si oba posílali pokračování poštou, nutíce se vzájemně vymýšlet další způsoby, jak zbavit nešťastného adepta herrectví prroblému rráčkování. Hrru sehrráli autoři pod pseudonymem Pavel Havel poprrvé i na závěrr v srrpnu 1974 na Hrrádečku.