Právo nálezce

Musím přiznat, že jsem si očividně z mého kdysi dávného čtení Práva nálezce moc nepomatoval, jinak bych nebyl překvapený, že je ještě lepší, než Pan Mercedes! Roli v tom hrály hlavně tři body - Zaprvé padouch Morris a kladný hrdina Pete jsou dvěma stranami téže mince. Sice byste mohli namítat, že Morrisovi navíc trochu straší ve věži (i když to není až tak zlé, jako u Bradyho v předchozím díle a s ním se taky setkáme!), zatímco Pete je prostě obyčejný klučina, jenže oba sdílí jednu velkou vášeň - k literatuře Což mě dostává k druhé věci, kterou jsem na knize zbožňoval - King to celé pojmul jako velký love letter k literatuře, tak jako jsme mohli vidět už v povídce Srdce v Atlantidě. Na opět skvěle vykreslených charakterech nám ukazuje, jakou obrovskou sílu a přitažlivost můžou mít vymyšlené příběhy a postavy. Naprosto tomu rozumím. A dodal bych, dobrý spisovatel musí mít sakra načteno No a posledním bodem na mé stupnici kvalit je strhující závěr knihy, kdy události opravdu pádily s větrem o závod. Napětí by se dalo krájet a závěrečné ohlédnutí se za tím vším mě i trochu dojalo Všechny vedlejší postavy byly taky skvělé (Holly, Bill, Jerome) a měly v příběhu své místo. Tak uvidíme, co přinese další díl...

Mnohem lepší než nemastný neslaný Mercedes. Příběh s ukradenými zápisníky je zajímavý a napínavý od začátku do konce. Jediný rušivý element byli (trochu ironicky) Hodges a Holly, kteří tam byli vysloveně jen do počtu.