Planetární rachot

Přiznám se, že Planetární rachot mě naprosto uhranul. Tahle kniha má všechno, co od poctivé military sci-fi čekáte: nabušené vojáky, kteří sypou hlášky stejně svižně, jako likvidují nepřátele, a zrůdná monstra, která byste ve skutečném světě potkat rozhodně nechtěli. Celé to má navíc lehce hororový nádech à la Vetřelci. Vyprávění je velmi svižné, bez zbytečné omáčky okolo a především neskutečně zábavné. Příběh se neustále někam posouvá a na čtenáře čeká několik sice očekávaných, přesto zajímavých zvratů. Postavy jsou jedním z největších kladů celé knihy. Autoři si dali záležet na jejich charakterech – nepůsobí ploše ani předvídatelně, naopak jsou zajímavé, uvěřitelné a snadno si k nim najdete cestu. Jak už je u Mystery Press delší dobu zvykem, kniha vypadá fantasticky. Má nádhernou obálku, jež vytvořila Anna Voříšková. Ta je i autorkou ilustrací. Pokud je však něco, co tuhle knihu od ostatních odlišuje, je to klopa, která chrání ořízku. Přiznám se, že jsem na tohle u žádné knihy ještě nenarazil. Doporučuji si přečíst recenzi na webu, kde se rozepisuji více.

,,Federace tě potřebuje. Ano, tebe, ty ustrašená bramboro, nečum tak blbě a čti! Přidej se k nám. Vesmírní borci jsou muži akce. Ženský na tebe poletí. Chlapi se z tebe budou třást. Cestuj po galaxii za vládní peníze, objevuj nové světy. Narukuj hned teď!!!!" A tak jsem četla. Nechala jsme se narukovat. Sedla jsem s posádkou do vesmírné lodi a plná očekávání i strachu z toho, co všechno se může podělat, jsem se nechala unášet vesmírem. Až po startu jsem dočetla i zbytek propagačního letáku. Jaké bylo mé překvapení, když jsem uvelebena v kajutě Mythosu přečetla: "Federace nenese odpovědnost za dočasné či trvalé psychické potíže, zranění, zmrzačení nebo smrt způsobené při výkonu služby." Ale co teď? Už jsem nasedla, vystoupit se nedalo. Navíc jsem se seznámila s celou řadou super lidiček. Nejvíce mi k srdci přirostl Li-Hong a Knut. Ani Jocelyn není vůbec marná. Radím Vám ale moc přátel si nedělat. Nikdy totiž nevíte, kdo se vrátí, koho budete muset cestou opustit, a kdo opustí Vás. Tohle není procházka růžovou zahradou. Tohle je zkrátka poctivé military sci-fi plné přestřelek, mimozemských entit, vysokého napětí a pár nechutných scén. Co oceňuji je, že je tu i skvělý příběh. Není to zkrátka jen o přestřelkách. I když začátek vypadá hodně idylicky, nakonec se pokazí vše, co se pokazit může. A začne ten pořádný planetární rachot, na který ani posádka Mythosu není připravena. Musím říct, že jsem se malinko knihy a příběhu bála. Knihy obou autorů už jsem měla možnost číst, a moc se mi líbily, jak ale budou fungovat dohromady? Nebude na příběhu znát, že knihu psali dva? Bude příběh navazovat? Světe div se fungovalo to perfektně. Ani nepoznáte, kde začíná vyprávět jeden, a kde druhý končí. Rychlé dynamické střídání děje Vás neustále nutí číst dál a dál. Všude se děje spousta zajímavých věcí a vy čekáte, až se všechno spojí. Jediné, co mi scházelo bylo více humoru. V těchto sci-fi bizardnostech ho zkrátka vyloženě čekám. ,,Věřím jenom dvěma věcem. Když máš v plánu někoho zabít, koukej ho střelit do kebule víc než jednou. A když něco fakt hodně chceš, dokážeš občas vesmír přesvědčit, aby ti šel naproti."