Píseň války

"Skolí krále jako sluhu, zapřáhne je k svému pluhu. Nejstrášnější z nemocí je, lék ni meč ji nezabije." Úvod pôsobil trochu neohrabane. Prvá kapitola mi príliš nezapadla do celkového deja, no zvyšok knihy bol bezchybný. Autorka úspešne prepojila všetky tri knihy a vytvorila epický záver. Fanúšikom Zaklínača sa to určite zapáči, pretože existuje značná podobnosť. Neprekvapilo by ma, keby sa autorka inšpirovala Geraltom z Rívie. Cuchenan a Minangard postupujú do finále. Delava je napadnutá a musí čeliť drvivej prevahe. Treba počítať s tým, že nie každý príbeh končí šťastným koncom. Musím uznať, že niektoré postavy som si obľúbil až v tomto dieli a najviac mi bolo ľúto Minangarda, hoci som ho spočiatku veľmi nemal v láske. Napriek hrúbke knihy sa číta pomerne rýchlo, takže sa netreba ľakať.

Tento díl nebyl ani zdaleka tak dobrý jako předchozí dva. Pořád jen válka a umírání a nic jiného. Humor tak ten úplně zmizel. Stává se to až moc často, že závěrečný díl mě baví nejméně a nejradši bych ho zkrátila alespoň na polovinu a to bohužel platí i pro Píseň války.