Planetární rachot

Přiznám se, že Planetární rachot mě naprosto uhranul. Tahle kniha má všechno, co od poctivé military sci-fi čekáte: nabušené vojáky, kteří sypou hlášky stejně svižně, jako likvidují nepřátele, a zrůdná monstra, která byste ve skutečném světě potkat rozhodně nechtěli. Celé to má navíc lehce hororový nádech à la Vetřelci. Vyprávění je velmi svižné, bez zbytečné omáčky okolo a především neskutečně zábavné. Příběh se neustále někam posouvá a na čtenáře čeká několik sice očekávaných, přesto zajímavých zvratů. Postavy jsou jedním z největších kladů celé knihy. Autoři si dali záležet na jejich charakterech – nepůsobí ploše ani předvídatelně, naopak jsou zajímavé, uvěřitelné a snadno si k nim najdete cestu. Jak už je u Mystery Press delší dobu zvykem, kniha vypadá fantasticky. Má nádhernou obálku, jež vytvořila Anna Voříšková. Ta je i autorkou ilustrací. Pokud je však něco, co tuhle knihu od ostatních odlišuje, je to klopa, která chrání ořízku. Přiznám se, že jsem na tohle u žádné knihy ještě nenarazil. Doporučuji si přečíst recenzi na webu, kde se rozepisuji více.

Kniha byla takovým překvapením. Asi jsem očekávala něco maličko jiného, než jsem dostala. Po grafické stránce, díky vsuvkám, mi to připomínalo trochu Illuminae. Po stránce obsahové zase takový mix Vetřelce a Doomu. Jedná se o klasickou akční jízdu z vesmíru. Spousta střílení, kousků těl, neznámých základen na cizích planetách, tajných projektů a taky mnoho otazníků ve vzduchu. A to nemluvě o sarkasmu a sprostém slovníku. Což mi vůbec nevadilo a naopak jsem si to užívala. Co mi však už moc nesedlo, tak zdlouhavý průzkum základny, neznámá entita (kterou jsem si nedokázala v hlavě představit) a počínající nuda. Z počátku, kdy jsem se s dějem teprve seznamovala, mě to popravdě bavilo mnohem víc. Nové postavy, dohady o tom, co koho dostalo na stejnou loď, vzájemné seznamování a hašteření, představa velice vzdálené budoucnosti, let vesmírem... Do toho pak nastoupil výsadek a akce a stále jsem se držela v závěsu s nimi. Jenže druhá polovina knihy začala lehce váznout. Ztrácela gryf a jiskru. Byla nudnější a napětí aby člověk pohledal. I když kniha působila dojmem starých osmdesátkových a devadesátkových akčních bijáků, což mi rozhodně nevadí, byla to má doba, tak tady něco chybělo. Část se základnou byla dlouhá a někdy dost zmatečně popsaná. Konec hektický. Tentokrát by to možná pár dalších stránek navíc vylepšilo, aby vysvětlení a postup byl úplnější a plynulejší...