Příští zastávka

Výborná záležitost. Brilantní finské podivno křížené s existenciálním románem a suchým humorem. Fakt skvělá věc. Místy se válíš smíchy, aby ti v zápětí zamrzl úsměv na rtech. Je to hodně niterné a já v tom vidím životní traumata jak autorky, tak i jiných lidí. Docela sžíravě taky kritizuje knižní byznys a je v tom i špetka tajemna. Opravdu povedená kniha. Jen se bojím, že se mi bude blbě recenzovat.

Jsou knihy, které proletím, a jenom si užiju postavy, spletitý děj a zajímavý svět. Knihy jako Píseň oceli. Ale potom jsou také knihy, které se dotknou něčeho v mém nitru. Knihy, které nejde proletět. Ale naopak se nad nimi musí přemýšlet. Osahat si nějakou dobu po dočtení dojem, jaký ve mně zanechají. Někdy i zpracovat šok, bolest, nesouhlas nebo naopak hluboké porozumění a smíření se, že věci prostě takové jsou. Právě tento dojem, ve mně zanechala Příští zastávka. Kdo dobře hledá, nalezne zde stopu magie. Ale je to ten druh, na který můžeme narazit v realitě. Někdo to nazývá osud. Někdo náhoda. A někdo prostě nevěří. Ale ze všech fantasy prvků mám nejspíš tento nejraději, protože je opravdu reálný. Protože na světě je spousta lidí, kterým osud do cesty položil takovou překážku, kterou nedokázali ani obejít, ani přeskočit, ani podlézt. Osud jim prostě nadělil zastávku stejně jako hrdinkám této knihy. Zastávku, díky které najdou (snad) správný směr, protože kdyby se nezastavily, tak by chodily v kruzích, nebo stejně bezcílně jako na běžeckém páse. Ovšem kromě vážných témat tu najdete i velmi vtipné a trapné situace. Někdy až tak absurdní, že se musíte smát. Je tu prostě život v celé své kráse a komplikovanosti. Jednou vám dá facku, ale pak vás zase zvedne, jen aby vás vzápětí postrčil do bláta a zalil sluncem. Chvíli feel good a chvíli zoufalství.