Pavučina snů

Pavučina snů je dle mého názoru zvláštní kniha. Velmi oceňuji Kinga, jak několik hodin dokáže rozepsat na 600 stran. To se musí nechat, že mít takovou fantazii je opravdu um. Na druhou stranu je to ale občas na škodu. První třetina knihy je naprosto skvělá, má to svižný dej, pořád se něco děje. Jenže pak přijde druhá třetina knihy a kdyby tam nebyla, asi by to ani moc ničemu nevadilo. Ten útlum mě akorát odrazoval od toho, abych pokračovala dál. Dlouho jsem se s touto knihou prala, odkládala a nutila do čtení. Není to však tím, že by kniha byla špatná, to ne. Ale já mám ráda zkrátka Kingovi kratší knihy (tak do těch 400 stran), protože mi přijde, že to má pak větší spád a nečekáte dlouho na akci. Když se ale prokoušete tou druhou třetinou knihy, začne se zase něco dít až do konce. Tahle Kingovka je zajímavá tím, že je to taková směska sci-fi, mimozemšťanů, armádních zátahů a uzavírání prostoru, roadtripu a taky občas pěkně nechutných scén, kdy se prostě King rozhodl popisovat krkání a prdění fakt dopodrobna, že sem nad tím občas kroutila hlavou, kam na ty nápady chodí. Musím ještě podotknout grafické zpracování obálky, protože ta mě naprosto očarovala. Rozhodně tuto knihu nedoporučuji někomu, kdo chce s Kingem začít, je to docela dost silné sousto. Ale těm zaběhlejším určitě jo, tedy pokud jste ji samozřejmě ještě nečetli. Já vím, že tahle kniha se u mě zkrátka řadí k těm slabším.

Přečteno skoro na jeden zátah a veliká spokojenost, ačkoliv si nejsem úplně jistá, že jsem všechno pobrala tak, jak to King vymyslel. Každopádně já razím teorii, že nemusím rozumět všemu a o to tajemnější ten příběh je. :-) Na sc-ifi si nijak nepotrpím, ale tady mě šediváci chytli. A jako ti paraziti v těle, to byl tedy super hnus! Jinak napínavé, postavy sympatické a na druhé straně psychopati, které by člověk nejradši odstranil co nejdřív osobně. Není to asi knížka pro někoho, kdo s Mistrem začíná, ale já ji řadím mezi své top.