Ostrov Duma Key

Tohle já prostě můžu. Kinga k snídani, Kinga k obědu, Kinga k večeři. Tentokrát vlastně nejde o žádný sofistikovaný, ale spíše pozvolna se odvíjející lineární příběh. Život na Duma Key plyne svým zdánlivě líným tempem, Edgar Freemantle se pomalu, den za dnem mění, záliv za okny přesto zůstává stále stejně nádherný, plný lastur a světla. A růží. Někdy si myslím, že jsem už Kinga prokoukla. A snad i ano. Ale výsledek je stále stejný. Znovu a zase mě ohromí svou inteligencí, empatií, imaginací... Jeho knihy mě pohlcují a já nenacházím slabé místo. Možná jsem už příliš zaujatá. A pokud ano, nehodlám na tom nic měnit. Strašně moc bych se chtěla projít po pláži Duma Key a kochat se obrazy, které Edgar/King v jednom ze svých růžáků namaloval. Ale jako bych je vlastně viděla. Tak dokonale umí King popsat i obraz, nejenom mysl člověka a jeho pocity. Na druhou strnu, nejspíš bych si to rozmyslela, když vím, jak smrtící moc takové obrazové výjevy se západem slunce, loďkou na obzoru a holčičkou na pláži mohou být... Tohle byla jedna z těch Kingových bichlí, nebo skoro bichlí. Ale já bych nekrátila ani o řádek. Lahůdka, po které mi na patře ještě dlouho zůstane nesmírně lahodná chuť s občasným ostrým zábleskem chilli. „Namlouváme si hlouposti tak často, že bychom se tím mohli živit.“

Vypadá to až moc dobře, ta shoda okolností, co je ovšem skoro až moc dokonalá, a tak skoro až moc děsivá. Jenže, muselo to tak nějak být, teda hlavně za tím "skoro" musel být nějaký příběh, ... co toužil spatřit světlo světa. Asi takhle nějak si představuji, že to všechno začalo, a pak se ve fantazií obdařené autorově mysli skutečně neco začalo dít, a všichni čtenáři SK moc dobře vědí, co jeho mysl dokáže stvořit... "Promluv paměti, ať nezapomenu příchuť růží ní zvuk popela ve větru; ať ještě jednou mohu ochutnat ze zeleného poháru moře." O paměti a tájích mysli budete číst (říkám díky), a asi i dost přemýšlet, prostor vám rozhodně bude dán, tenhle příběh totiž neuhání zběsilým tempem thrilleru, ale plyne pomalu, jak líné vlnky přílivu co zlehka čechrají pobřežní písek a jemné úlomky lastur přitom lehce chřestí. A přece hned od začátku v tom chřestění vycítíš ten zlověstný spodní tón, co přinese (tohle tě jistě nepřekvapí) pořádnou bouři. Hned z kraje je totiž jasné, že tenhle příběh půjde v mistrových šlépějích ... co právě mizí pod sílícím přílivem na pláži Duma Key kousek od Velkého Růžáku...a právě tady, a to je taky jasné hned, bude zlo svádět svůj souboj s dobrem, v dech, ale spíš rozum beroucím psychologickém dramatu, a jak jinak u pana Kinga, než s postupně přibývající dávkou mysteriózna a hororových scén, hlavně v jeho silném finále. Duma Key se pro mě stal takovou ryzí esencí autorových schopností, všeho, co na jeho stylu psaní obdivuji, pozvolný a přesto silně přitažlivý úvod, co si tě připoutá a už nepustí, dokonale zpracované uvedení do děje, detailní, dobře odvedená práce s popisem prostředí, a především psychologie všech postav (v té správné míře vzhledem k ději), geniální stupňování napětí, a silné finále, kdy se zdá (a za mě to je autorova silná stránka), že ani autor a jeho představivost netuší, kam až ho příběh zavede, a přeci nakonec vždy bezpečně dojde k cíli, co vezme dech ... a pak poskytne závěrečné vydechnutí... Co musím vyzdvihnout, je to, jak si pohrál s dvěma hlavními hrdiny, Edgarem a Wiremanem, s jejich výjimečným přátelstvím, co bralo u srdce, a s jejich zvláštnostmi (na což jsme u SK zvyklí, protože jeho hrdinové jsou zvláštní) co v nich nechal probudit opět originálním a přeci jako by známým způsobem, prostě víš, že to tak muselo být. A rozhodně velké díky za kapitoly "Jak namalovat obraz" (tak ty jsem si prostě užila nejvíc), protože právě ty se nejvíc blíží k tomu, co na SK mám ráda, v tomto případě, s pečlivostí hraničící s dokonalostí provedený popis aktu ... stvoření ... "Začněte tím, co znáte. A pak to stvořte znovu." ... a nezapomeňte při tom, že ... "každé umění, ať už je jakkoli zvláštní, začíná ... pokorou." ... "A buďte stateční. Nebojte se malovat tajné věci. Nikdo neřekl, že umění je jako vánek. Někdy je to hurikán." Takže, říkám díky, za každé další ráno, s klidnou mořskou hladinou, na Duma Key...