Ostře sledované vlaky

I já jsem sáhla po této útlé novele zcela zištně. Byla mou poslední knihou v rámci Čtenářské výzvy 2024. Mám splněno ;) Ano, i já jsem se z kraje příběhu prala s autorovým bohatým jazykem, stylem a některé pasáže musela číst opakovaně abych je pochopila (neskutečně dlouhá souvětí). Nakonec jsem naprosto uchvácena pestrostí jazyka, množstvím slov, poetikou a poselstvím příběhu. Současné knihy jsou ve srovnání s touto knihou jazykově žalostně chudé. Bohumil Hrabal si získal moje čtenářské srdce. Řečeno slovy klasika. S touto knihou to bylo jedno krásné, poetické odpoledne :-) I já jsem byla během četby ovlivněna filmovým zpracováním a tak měli jednotlivé postavy v mé mysli tváře hereckých osobností. Naprosto skvělý Václav Neckář jako železniční elév Miloš Hrm, Josef Somr či Vladimír Valenta. Popravdě, nechápu zdejší celkové hodnocení 69%

Vlaky sledované ostře. Už jen ten krásně zvučnej název. Text ubíhá pohybem rychlíku.Napomáhá tomu i útlý rozsah, ani nestíháte počítat šranky podél kolejí.Hrabalovské vyhýbky nemusí být pohodlné pro každého cestujícího.Pozvolné střídání vjemů i střípky ze života postaviček nabírá rychlost a spěje k poslední zastávce, tam v dáli.Za kopcem.Na konečné. Známý příběk dospívání.Jiskřivě eroticky zabarvený.Hledání rozpaky flustrace pochybnosti.Spousty smutných těch pravých věcí o nás.Samozřejmě i líbivé úsměvné líbezné chvilky se objeví z hvizdem výpravčího hubičky.O lidech, človíčcích, kteří ne vždy nemají na semaforu zelenou. O to jsou krásnější ryzí upřímnější uvěřitelnější a zaryjí se pod kůži. Květnatá souvětí , prostředí i drobnokresba situace.Vyplívají z děje, jakoby samy říkali "na detailu záleží". Tohle přeci znám,řekne-li si čtenář.Tak spisovatel,může bát spokojený a hrdý zároven. A potom se to stalo...stal se mužem.Miloš Hrma to dokázal.Byl štastný...pod hvězdami všemi.Co na to Mášenka ? Vzpomínka na plot.Zůstává nekonečná.Ještě předtím je tu však ještě jeden obraz.Nezapomenutelný moment : ... a já zvedl zelenou lucernu a vlak se rozejel a Máša se znovu na mne přitiskla,tak se přitiskla,jako se musely na sebe přitisknou naše dětské fotografie,aby při sobě držely a Máša mne políbila a pak se chytila železné tyčky a vyhoupla se na stupátko,na prsou ji modrounce svítila služební lampička a já stál,oněmělý,mprotože jsem cítil,že jsem opravdovým mužským.... Vana,holuby,smějící se bestie,razítka atd. Spousty a vlastně na každé stránce nezapomenutelných rezonujících emocí. Útlá nabitá knížečka pro příjemný večer. Na mechanickém návěstí je volno !