Orlando

mně přijde, že dnešní interpretace hodně nadsazuje trans-sex-genderový motiv, že daleko důležitější je téma identity (meta)literární: změna (biologického) pohlaví je jen jednou z možností proměny postavy navenek, a ta - umocněna proměnou genderových stereotypů a sociálních paradigmat obecně v průběhu staletí - kontrastuje se stálostí osobnosti, vnitřní jedinečností jedince, kterou tu symbolizuje dub (teď mě napadají Ovidiovy Metamorfózy) = Orlando svou báseň přepisuje (rozuměj přizpůsobuje sám sebe) podle aktuálně moderních stylů (společensko-historických souvislostí), ale její sdělení zůstává stále stejné (tzn. proměňují se prostředky, ale nikoli význam)

Mám ráda K majáku i Paní Dallowayovou, velmi se mi líbí metoda proudu vědomí, ale tady se s autorkou míjíme. Kniha se mi těžko četla a nudila mne prakticky od chvíle, kdy se hlavní hrdina "převtělil", a dočetla jsem jen v naději, že do sebe vše nakonec nějak zapadne a začne dávat smysl (horečnatý sen? pokus o popis tvůrčího procesu autora, který experimentuje se svou postavou?). Bohužel se tak nestalo a smysl mi to nedává ani po dočtení, ani po přečtení různých recenzí. Tentokrát pro mne zklamání.