Orlando

mně přijde, že dnešní interpretace hodně nadsazuje trans-sex-genderový motiv, že daleko důležitější je téma identity (meta)literární: změna (biologického) pohlaví je jen jednou z možností proměny postavy navenek, a ta - umocněna proměnou genderových stereotypů a sociálních paradigmat obecně v průběhu staletí - kontrastuje se stálostí osobnosti, vnitřní jedinečností jedince, kterou tu symbolizuje dub (teď mě napadají Ovidiovy Metamorfózy) = Orlando svou báseň přepisuje (rozuměj přizpůsobuje sám sebe) podle aktuálně moderních stylů (společensko-historických souvislostí), ale její sdělení zůstává stále stejné (tzn. proměňují se prostředky, ale nikoli význam)

Ze začátku trochu zmatek, protože se zdá, že jde o jinou Woolfovou, než která se prezentuje v Paní Dallowayové, K majáku nebo ve svých esejích. Po pár desítkách stránek, kdy člověk přijme autorčinu hru, tak zjistí, že to je stále ona, tentokrát ovšem přidává i určitou lehkost a vtipnost, nerespektující klasické vypravěčské postupy ale lehkým perem servírující témata, která jsou aktuální i dnes, po téměř sto letech od vydání. Nevím, zda nejde o spoiler, ale moje interpretace je taková, že vlastně vychází z konce, ze současnosti (1928), a celý příběh je vlastně určitou formou odkrývání rodové paměti, které se hrdince děje a prolíná se s jejím moderním životem. A stejně jako se v současnosti externalizuje to, co by mělo probíhat hlavně v nitru, i tady se dnes zhusta zdůrazňuje jakoby trans-genderový výklad, namísto zvnitřňování a integrace mužských a ženských stránek lidské osobnosti. A nemůžu jinak, než vyzdvihnout i tentokrát obdivuhodný překlad Kateřiny Hilské.