Tři guineje / Vlastní pokoj

Brilantní. Hodnocení vezmu chronologicky a začnu Vlastním pokojem z roku 1928. Doporučení pro posluchačky přednášek, a doufám, že se nejedná o spoiler, a že jsem to pochopil správně, je: Pište, pokud máte co, nekopírujte mužské postupy a buďte originální a samy sebou. Ale způsob, jak k tomuto závěru dospívá je úchvatný. Analytická práce prokládaná poetickými obrazy a scénami, občas sarkastický šleh a lehká ironie. Celé přitom podané s citlivou lidskostí. Tři guineje, psané o 10 let později v předvečer 2. sv. v., jsou jako text mnohem náročnější, s rozsáhlým poznámkovým aparátem v závěru každé kapitoly. Na více než 150 stranách se zabývá otázkou, zda (a jak) lze zabránit hrozící válce. Opět myšlenkově přesné, ale tíživost doby je z textu zřetelné cítit. Jenom mě zarazila poznámka o feministickém myšlení v anotaci. Ano, Woolfová mluví o rovnoprávnosti, ale její postoj se dá shrnout krátce. Ženy získaly volební právo, získaly právo vydělávat si v zaměstnání, nakládat se svým majetkem, být samostatné. Ale jak sama píše, spalme tedy papír s tím ošklivým slovem feminismus a zapomeňme na ně.